7 C 251/2023-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 23. 1. 2022, když žalobkyně dodala žalované do odběrného místa [adresa žalovaného] energii v období od 26. 4. 2022 do 4. 5. 2023 a dodaná energie byla vyúčtována fakturou [číslo] na částku 102 150 Kč, s datem splatnosti dne 25. 5. 2023. 3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] (kvalifikovaná výzva dle ust. § 114b o. s. ř) soud žalovanou v souladu s ust. § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne 23. 11. 2023 bylo na adresu [adresa žalovaného], shora uvedené usnesení doručeno žalované do vlastních rukou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu ust. § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem 27. 12. 2023 (středa), jsou splněny všechny podmínky ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. 5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 23. 1. 2022. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. 6. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ust. § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Výrok I. tohoto rozsudku. 7. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 5 108 Kč (soudní poplatek za žalobu). Výrok II. tohoto rozsudku. 9. Protože v dané věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je výše soudního poplatku za žalobu dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle Sazebníku poplatku, položky 2 bod 2 ve výši 5 % (položka 1 bod 1. písm. b) 5 108 Kč. Žalobkyně zaplatila na soudním poplatku částku 4 086 Kč, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek ve výši 1 022 Kč. Výrok III. tohoto rozsudku. 10. Lhůty splatnosti dle ust. § 160 o. s. ř.