10 C 260/2025-51 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení , částka, společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s částkou , částka, (součet poplatků ujednaných ve smlouvě) a s úrokem , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Poslední splátku měl žalovaný uhradit do , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, jakož i nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný uvedl, že je v invalidním důchodu, výše jeho měsíčního příjmu činí celkem , částka, , výdaje , částka, . Jeho tvrzení ověřila původní věřitelka z potvrzení o výplatě důchodu a z výpisu z účtu žalovaného. Žalovaný dále sdělil, že je ženatý, bydlí ve vlastním bydlení a nemá vyživovací povinnost. Žalobkyně dodala, že žalovaný na dluh zaplatil od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek celkem , částka, , poté již ničeho.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud mu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do jeho datové schránky. K jednání nařízenému na , datum, se bez omluvy nedostavil, soud tak věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:5. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , přičemž uvedl, že je ženatý, žije ve vlastní nemovitosti, jeho dosažené vzdělání je středoškolské a nemá vyživovací povinnost. Dále uvedl, že je v invalidním důchodu, má měsíční příjem , částka, , jiné příjmy domácnosti neuvedl; jeho výdaje činí měsíčně , částka, (z toho , částka, na bydlení a energie, , částka, na dopravu, jídlo apod., a , částka, na splátky stávajících půjček). V části týkající se dluhů žalovaný uvedl, že dluží , právnická osoba, , částka, .6. Z potvrzení ČSSZ ze dne , datum, plyne, že žalovaný pobíral invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši , částka, měsíčně. Tento příjem je patrný i z doložených snímků obrazovky bankovního účtu žalovaného. Zůstatek na tomto účtu v březnu 2023 činil , částka, .7. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši , částka, s celkovým poplatkem (zahrnujícím i úrok) ve výši , částka, , to vše v 14 měsíčních splátkách po , částka, . RPSN činila 272,44 %.8. Z výpisu transakcí ke smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku uhradil , částka, .9. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, .10. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalované dne , datum, .11. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitelka řádně nezjistila a neposoudila majetkové a osobní poměry žalovaného, především co se týče jeho výdajů, k tomu nedoložila a neoznačila žádný důkaz.12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:13. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.14. Právní posouzení věci:15. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). K tomu ovšem nedošlo.16. Soud především podotýká, že původní věřitelka sice ověřila příjem žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru, avšak pokud jde o výdaje, plně se spolehla na tvrzení žalovaného, aniž by je jakkoli prověřila. Nemůže být dostatečné, pokud původní věřitelka bez dalšího ověření vycházela z toho, co žalovaný uvedl v žádosti. Původní věřitelka se taktéž nijak blíže nezajímala o to, že žalovaný měl měsíčně splácet další půjčky a uvedl dluh ve výši , částka, u , právnická osoba, . Disponoval přitom relativně nízkým měsíčním příjmem z invalidního důchodu, na bankovním účtu neměl žádné úspory, a s ohledem na jiné závazky tak byl nepochybně rizikovým klientem. Bez jakéhokoli ověření výdajové stránky nemohla původní věřitelka učinit relevantní závěr o majetkové a finanční situaci žalovaného. Jak soud uvedl, žalovaný měl bankovní účet, původní věřitelka z něho však ověřila jen příjem a nevyžádala si od žalovaného např. alespoň výpisy z účtu za dobu předcházející žádosti o úvěr, v nichž mohla dále prověřit skutečnosti týkající se jeho majetkové situace. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v evidenci exekucí. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného.17. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření jeho úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.18. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná [§ 580 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)], přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla , částka, , je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co získal z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni , částka, (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnuté částky. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně (doloženého výpisem transakcí), které žalovaný nijak nevyvrátil, že žalovaný na dluh dosud uhradil celkem , částka, , rozdíl mezi , částka, a , částka, je právě , částka, .19. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a na něj navazující judikaturu, viz např. rozsudky Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , Krajského soudu v Brně – pobočky ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nebo Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za