10 C 290/2025-23 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované, která je jeho dcerou. Uvedl, že žalovaná nastoupila dne , datum, na Soukromou jazykovou školu Oskol , adresa, k ročnímu studiu. Od , datum, je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce ČR. Od tohoto data proto žádal o zrušení vyživovací povinnosti, protože žalovaná již dále nestuduje.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli si žalobu s výzvou k vyjádření osobně převzala dne , datum, .3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě listinných důkazů ve spise podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud účastníky usnesením vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že proti tomuto postupu nemají námitky. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě k této výzvě nevyjádřili, rozhodl soud ve věci v souladu s posledně citovaným ustanovením bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: O vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a to s účinností od , datum, ve výši 2 500 Kč měsíčně (č. l. 6-7). Žalovaná byla studentkou Střední školy hotelové a služeb , adresa, od , datum, do , datum, (č. l. 10-11). Od , datum, je žalovaná vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání (č. l. 20).5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Dle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.6. Podle § 11 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném do , datum, , dále platí, že za nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže a) se soustavně připravuje na budoucí povolání (§ 12 až 15), nebo b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Posuzování zdravotního stavu pro účely tohoto zákona upravuje zákon upravující organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Dle odstavce druhého citovaného ustanovení, po skončení povinné školní docházky se do 18. roku věku považuje za nezaopatřené dítě také dítě, které je vedeno v evidenci krajské pobočky Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.7. Soud věc právně hodnotil tak, že žalovaná je zletilá, starší osmnácti let a již se soustavně nepřipravuje na budoucí povolání. Je tedy schopna se sama živit ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení a není už nezaopatřeným dítětem dle § 11 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Žalovaná v řízení netvrdila opak.8. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí tímto rozsudkem vyhověl a vyživovací povinnost žalobce vůči žalované zrušil v souladu s jeho návrhem od , datum, .9. Žalobce byl ve sporu úspěšný a měl by právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. l o. s. ř. Žalobci však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, respektive přiznání náhrady nákladů řízení v žalobě nepožadoval. Proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.10. Soud pro úplnost podotýká, že řízení o vzájemné vyživovací povinnosti rodičů , právnická osoba, je dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozeno od soudních poplatků.