12 C 298/2025-35 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 9. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 30 133,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 977,04 Kč od 31. 10. 2024 do zaplacení, částku 266,64 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 25. 3. 2024 se žalobkyní smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 25 525 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby dle smluvních podmínek a sazebníku ve lhůtě splatnosti dle smlouvy. Žalobkyně kromě částky představující nesplacenou jistinu úvěru požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě informací získaných od žalované a nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka - registrů NRKI a BRKI, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí.2. Žalovaná ve vyjádření doručeném soudu dne 13. 11. 2025 uvedla, že s tvrzením žalobkyně, že se bezdůvodně obohatila, nesouhlasí, neboť půjčené prostředky řádně čerpala a část z nich již uhradila. Výše žalované částky se jí jeví jako nepřiměřená a v hrubém nepoměru k poskytnuté jistině. Žalovaná doposud uhradila částku 24 390,68 Kč. Žalovaná navrhla žalobu v rozsahu, v jakém přesahuje přiměřenou výši poskytnuté jistiny a oprávněného příslušenství, zamítnout a zároveň požádala o stanovení splátkového kalendáře.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí, žalovaná s tímto postupem souhlasila ve svém vyjádření ze dne 13. 11. 2025.4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:5. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvádí, že úvěruschopnost žalované byla posouzena k 25. 3. 2024, bylo zjištěno, že žalovaná žije v domácnosti s další pracující osobou, žalovaná uvedla čistý měsíční příjem 35 000 Kč, ověřen měl být příjem 54 724 Kč, žalovaná uvedla pravidelné měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč na bydlení, 10 000 Kč na splátky půjček, 3 000 Kč další nezbytné výdaje a 2 000 Kč na ostatní zbytné výdaje. Žalobkyně po započtení rezervy pro výdaje dospěla k závěru, že žalovaná má disponibilní příjem ve výši 20 000 Kč měsíčně a je tedy schopna úvěr splácet.6. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 25. 3. 2024 bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 65 100 Kč, a to převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit čerpané prostředky spolu s poplatky a úroky. RPSN měla činit 2 072,10 %.7. Bankovním potvrzením bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala na bankovní účet žalované dne 25. 3. 2024 částku 8 000 Kč, dne 2. 5. 2024 částku 11 500 Kč a dne 26. 6. 2024 částku 6 025 Kč.8. Oznámením ze dne 30. 10. 2024 žalobkyně žalované vypověděla smlouvu o půjčce, neboť nejstarší neuhrazená splátka byla k datu 30. 10. 2024 91 dní po splatnosti, oznámením došlo k zesplatnění celé dlužné částky ve výši 36 254,80 Kč.9. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 21. 5. 2025.10. Z výpisu k půjčce bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne 18. 4. 2024 částku 10 375,39 Kč, dne 1. 6. 2024 částku 3550,29 Kč, dne 1. 7. 2024 částku 3 715 Kč, dne 2. 12. 2024 částku 750 Kč, dne 13. 1. 2025 částku 1 000 Kč, dne 3. 3. 2025 částku 1 000 Kč, dne 25. 3. 2025 částku 1 000 Kč, dne 19. 5. 2025 částku 1 000 Kč, dne 1. 9. 2025 částku 1 000 Kč a dne 6. 10. 2025 částku 1 000 Kč, celkem 24 390,68 Kč.11. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.12. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 25 525 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. Peněžní prostředky byly poskytnuty na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 25. 3. 2024. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývá, že žalobkyně zjišťovala rodinné a majetkové poměry žalované. Žalobkyně údaje poskytnuté žalovanou řádně neověřovala. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 24 390,68 Kč.13. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší