6 C 196/2025-63 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr , částka, , za který se žalovaný zavázal zaplatit úrok 66,08 % ročně ve 48měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný na uvedený úvěr nezaplatil ničeho, ke dni , datum, byl proto zesplatněn. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou z , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač si žalobu s předvoláním k jednání převzal osobně. Soud projednal věc v jeho nepřítomnosti, neboť se k jednání nedostavil.3. Soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným si prostředky dálkové komunikace potvrdili dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které bylo téhož dne žalovanému odesláno , částka, na bankovní účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , za což sjednali jako odměnu úrok 66,08 % ročně (RPSN 90,27 %); úvěr se žalovaný zavázal splatit v 48měsíčních splátkách po , částka, (předsmluvní formulář č.l. 37-39, fotokopie OP č.l. 11-12, smlouva o úvěru č.l. 33-36, 44, 48, oznámení o schválení úvěru č.l. 40, doklad o vyplacení úvěru č.l. 42). K poměrům žalovaného měla žalobkyně k dispozici informaci, že jeho měsíční příjem činí 16 142 (č.l. 13) a že jeho bankovní účet vykazuje opakovaně (podle 3měsíčního výpisu) mínusový zůstatek (č.l. 14-32). Žalovaný přes marné upomínky (č.l. 9, 10) neplnil svůj závazek (neuhradil jedinou splátku – karta klienta č.l. 7); žalobkyně využila svého smluvního práva a dopisem ze dne , datum, oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k okamžité úhradě dluhu (č.l. 8). Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní výzva s podacím archem č.l. 6, 46). Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).5. Žalobkyně však nesplnila povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Měla k dispozici ověřené informace (nízký příjem, mínusový zůstatek bankovního účtu oproti nikoli zanedbatelné výši sjednávaného úvěru), které zjevně úvěruschopnost žalovaného vylučovaly. Poskytla-li přesto žalobkyně sjednaný úvěr, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.6. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, musí být věřitel stanovením účinných sankcí dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“7. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaný získal od žalobkyně , částka, , které podle tvrzení žalobkyně (z něhož nemá soud pro nečinnost žalovaného důvod nevyjít) nevrátil. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a získanou částku je povinen vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.8. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.9. Výrok III o nákladech účastníků řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení (při kapitalizaci běžícího příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) úspěšná z 58 % a současně prokázala, že odeslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., po odečtení neúspěchu 42 % (úspěch žalovaného) jí tak patří nahradit 16 % nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek , částka, , odměna zastupujícího advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba a účast při jednání) po , částka, podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 4 úkony po , částka, podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, cestovné , částka, za cestu k jednání na trase , adresa, (tam a zpět 64 km) při průměrné spotřebě použitého vozidla podle předloženého technického průkazu 5,1 l/100 km, vyhláškové ceně paliva , částka, /l a amortizace , částka, /km, náhrada promeškaného času na cestě 4x , částka, za každou započatou půlhodinu podle § 14 odst. 3 téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši , částka, , celkem , částka, (z toho 16 % činí přiznaných , částka, ).