6 C 318/2025-58 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru – , Anonymizováno, , Anonymizováno, – k úvěrovému účtu č. , č. účtu, , uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získala žalovaná od původní věřitelky úvěr , částka, , jehož splácení v měsíčních splátkách po , částka, ovšem neplnila řádně a včas. Dostala se do prodlení, pro které původní věřitelka úvěr zesplatnila k , datum, ; žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu , částka, spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovaným i běžícím úrokem a úrokem z prodlení. Smlouvou účinnou dne , datum, postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalované oznámeno; žalovaná byla také vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a první písemnost doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, kde si žalovaná písemnost nepřevzala. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalované je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, další písemnosti již soud žalované doručoval postupem podle § 50m o. s. ř., tj. byly uloženy u soudu a na úřední desce soudu byla vyvěšena výzva k jejich vyzvednutí.3. Soud projednal věc v nepřítomnosti žalované, která se, ač řádně předvolána, k jednání nedostavila.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka s žalovanou podepsaly dne , datum, Smlouvu o úvěru – , Anonymizováno, , Anonymizováno, – k úvěrovému účtu č. , č. účtu, (výpis úvěrového účtu č.l. 28), na základě které získala žalovaná , částka, a zavázala se je se sjednaným příslušenstvím vrátit v 72měsíčních splátkách po , částka, (formulář pro standardní informace o spotř. úv. č.l. 49v-50, smlouva o úvěru č.l. 18-20, všeobecné obchodní podmínky č.l. 21, sazebník poplatků č.l. 22). Učinily tak na základě písemné žádosti žalované z téhož dne, v níž ke svým poměrům uvedla měsíční příjem ze zaměstnání , částka, (ověřeno údajně náhledem do běžného účtu), žije sama a nikoho neživí; údaje o výdajích vyplněny nebyly (žádost o úvěr čl. 45); při vyhodnocování její úvěruschopnosti vycházela původní věřitelka ze své vnitřní metodiky (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti č.l. 46-48, vysvětlení některých pojmů č.l. 49). Žalovaná uhradila původní věřitelce v souvislosti s uvedenou smlouvou , částka, (platební historie č.l. 51-52). Jelikož žalovaná neplnila sjednaný závazek řádně a včas, využila původní věřitelka smluvního práva a úvěr k , datum, zesplatnila, což žalované oznámila (oznámení o prohlášení úvěru za splatný č.l. 23). Smlouvou ze dne , datum, , účinnou , datum, (smlouva o postoupení pohledávek čl. 24-25, 27), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou žalobkyni (seznam postoupených pohledávek čl. 26), což žalované oznámila dopisem ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky čl. 29-30). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 31-33).6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).7. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.8. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).9. V projednávané věci vyšla původní věřitelka pouze z prohlášení žalované a ověřené výše jejího příjmu, vůbec se však nezabývala výdajovou stránkou jejího hospodaření. Žalovanou deklarovaný (a údajně ověřený) nízký příjem přitom při současné deklaraci, že žije sama a hradí tak ze svého jediného příjmu v plné výši např. náklady bydlení (neznámé výše), měl původní věřitelku minimálně přimět k bližšímu zkoumání poměrů žalované, neměl-li ji vést rovnou k závěru o tom, že žalovaná není vhodnou klientkou k poskytnutí jakéhokoli úvěru (byť výše sjednané splátky , částka, nebyla obecně nijak vysoká, pro žalovanou představovala desetinu jejího příjmu, který nedosahoval ani výše minimální mzdy; jiné zjištěné příjmy tvrzeny ani prokazovány nebyly). Poskytla-li tedy původní věřitelka spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o reálných možnostech žalované úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.10. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od , datum, do , datum, , mohla sice navozovat dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona), při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 21/96) a i s odkazem na naznačené stanovisko SDEU z roku 2014 je nepochybné, že novou úpravou sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, nikoliv její oslabení (viz dále důvodová zpráva i samotný rozsah nové úpravy). SDEU ostatně přímo ve vztahu k aplikované úpravě rozhodl ve věci C-679/18 (dne , datum, ) k předběžné otázce tuzemského soudu tak, že ukládala-li spotřebiteli povinnost uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve stanovené lhůtě, pak nebyla souladná se směrnicí (proto také viz dnešní znění § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného podle zákona č. 96/2022 Sb. od , datum, , podle kterého přihlédne soud k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i bez návrhu).11. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaná získala od původní věřitelky , částka, a vrátila dosud pouze ,