8 C 102/2025-57 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 36 296,44 Kč (z toho jistina 16 965,01 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 320,32 Kč a smluvní úrok 19 011,11 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 285,33 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty 88,88 Kč (0,1 % denně z dlužné částky za prvních 90 dnů prodlení) z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na jejímž základě měl žalovaný možnost čerpat úvěr jiný než na bydlení do limitu 27 000 Kč s možností postupného čerpání a zavázal se poskytnuté prostředky splácet v pravidelných denních splátkách. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z údajů, které uvedl žalovaný, a ověřila jeho příjem z výpisu z bankovního účtu. Dále tvrdila, že nahlédla do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, NRKI a BRKI, registru neplatných dokladů MVČR, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, provedla kontrolu platnosti adresy a nahlédla do sankčních seznamů s interních registrů historie dlužníka. Převodem na účet č. , č. účtu, žalobkyně žalovanému poskytla 17 000 Kč dne 18. 9. 2024. Žalovaný splatil na jistinu celkem 34,99 Kč. Pro prodlení žalovaného žalobkyně smlouvu vypověděla, což žalovanému oznámila e-mailem. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dosud nesplacené jistiny ve výši 16 965,01 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 320,32 Kč a smluvního úroku 19 011,11 Kč. Spolu s žalovanou částkou žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 285,33 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení, a dále smluvní pokutu z dlužné částky ve výši 0,1 % denně, vyčíslenou za prvních 90 dnů prodlení ve výši 88,88 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Dne 18. 9. 2024 si účastníci prostředky dálkové komunikace potvrdili smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (viz č. l. 30-32), na základě které měl žalovaný možnost čerpat úvěr až 27 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, s denními splátkami a koncem kreditního rámce do 12. 3. 2026. Výše úroku měla činit 0,933 % denně a žalovaný měl zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. RPSN činilo 1 422,87 %. K poměrům žalovaného před sjednáním smlouvy žalobkyně zjistila, že jeho ověřený čistý měsíční příjem je 35 333 Kč (ačkoli sám spotřebitel uvedl příjem 16 000 Kč), ve společné domácnosti žijí celkem čtyři lidé, z toho dva s příjmem, nemá žádné výdaje na půjčky, výdaje na bydlení jsou 2 500 Kč měsíčně a ostatní zbytné výdaje jsou 6 000 Kč. U nezbytných výdajů není ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti uveden žádný údaj, nýbrž se počítá s vypočítanými minimálními výdaji 8 280 Kč (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . na č. l. 29). Žalobkyně žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, zaslala dne 18. 9. 2024 částku 17 000 Kč (viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli č. l. 36). Žalovaný uhradil žalobkyni částku 34,99 Kč (tvrzení žalobkyně, které je v zájmu žalovaného a kterému žalovaný neodporoval). Dopisem ze dne 19. 6. 2025 (viz výzva k úhradě před podáním žaloby č. l. 44), odeslaným téhož dne (viz podací lístek na č.l. 45) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 6. 1. 2023 (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 18. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:11. Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.12. Ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru měla žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy na tomto místě přistoupil k posouzení toho, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že zjišťovala informace o finanční a osobní situaci žalovaného a tyto byly zaznamenány ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . Žalobkyně mj. zjistila, že žalovaný žije se třemi dalšími osobami, z toho jedna další osoba má (nespecifikovaný) příjem. Ačkoli žalovaný uvedl, že má příjem 16 000 Kč měsíčně, žalobkyně zjistila jeho čistý měsíční příjem ve výši 35 333 Kč, aniž by toto svoje zjištění ve výpisu jakkoli odůvodnila. Pokud jde o výdaje, žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný měl výdaje na bydlení 2 500 Kč a další zbytné výdaje 6 000 Kč. Výši nezbytných výdajů nezjišťovala, použila svůj odhad minimálních výdajů ve výši 8 280 Kč a zohlednila rezervu pro výdaje 700 Kč. Dospěla k disponibilnímu příjmu 7 700 Kč. Dále tvrdila, že nahlédla do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, BRKI, NRKI, registru neplatných dokladů MVČR, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, provedla kontrolu platnosti adresy a nahlédla do sankčních seznamů s interních registrů historie dlužníka. K tomu však ničeho nedoložila. Žalobkyně již v žalobě navrhla, aby v případě, že nebude mít soud požadovaný nárok za prokázaný, přiznal žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení.13. Podle soudu žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, k