8 C 140/2025-25 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s úrokem 4 500 Kč a zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 25. 9. 2024. Tvrdila, že žalovanému poskytla úvěr 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 25. 10. 2024 spolu s úrokem ve výši 4 500 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný si dne 25. 9. 2024 prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky (úvěr) ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal do 25. 10. 2024 úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru a úrok ve výši 1 % denně (smlouva o úvěru). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč dne 25. 9. 2024 převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě (potvrzení o provedené platbě). Žalovaný dosud úvěr nevrátil, přestože mu byla dne 2. 9. 2025 zaslána předžalobní výzva (výzva k úhradě před podáním žaloby vč. potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).5. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, nezjišťovala jeho příjmy a výdaje ani dluhovou minulost. Žalobkyně tyto skutečnosti ani netvrdila, ačkoliv si svých povinností jako profesionální poskytoval spotřebitelských úvěrů byla vědoma, nýbrž pro ten případ navrhla, aby jí soud žalované částky přisoudil jako bezdůvodné obohacení.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 25. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil takto: Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.12. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalovaného, nezjistila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.13. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému jistinu 15 000 Kč a žalovaný ji dosud nevrátil, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinen tuto částku žalobkyni vrátit. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč (výrok I. rozsudku).14. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné smluvní poplatky a sankce. Soud proto žalobu co do smluvního úroku 4 500 Kč zamítl (výrok II. rozsudku).15. Soud žalobu zamítl i co do zákonného úroku z prodlení (výrok II. rozsudku), neboť žalovaný dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaný tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 098,41 Kč, přičemž tato částka představuje 39,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,51 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,49 %). Při stanovení poměru úspěchu ve věci soud zohlednil i výši příslušenství ke dni rozhodnutí. Náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.17. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, zbývá tedy doplatit 200 Kč (výrok IV. rozsudku).