10 C 249/2025-29 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal vydání lešení typu HAKI, které zapůjčil žalovanému v prosinci 2024 s tím, že žalovaný mu lešení vrátí nejpozději do 15. 1. 2025. Lešení si žalovaný odnosil k sobě za vrata, v dohodnuté lhůtě ho nevrátil a pouze vrácení sliboval. Poté přestal komunikovat úplně. Žalobce věc oznámil na Policii ČR, která ji předala k vyřízení , právnická osoba, v Kroměříži. Ten následně žalobce odkázal na řízení v občanskoprávních věcech. Žalobce proto žádal, aby soud rozhodl o povinnosti žalovaného lešení vrátit, případně aby soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % denně od 15. 1. 2025. Žalobce se domníval, že uvedená částka představuje hodnotu lešení, respektive škodu, která mu nevrácením lešení vznikla.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud mu žalobu s výzvou k vyjádření doručil na adresu jeho bydliště (uvedenou výše v záhlaví rozsudku), kterou soudu sám telefonicky sdělil. Podle zákona již doručená zásilka mu byla následně vhozena do domovní schránky.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) Účastníci řízení byli vyzváni k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí; na výzvu nereagovali, soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce zapůjčil žalovanému součásti lešení HAKI, které však žalovaný ani přes SMS urgence žalobci nevrátil, ačkoli vrácení lešení žalobci opakovaně přislíbil (č. l. 12-18). , právnická osoba, , adresa, , odbor občansko-správních agend, žalobce vyrozuměl, že nevrácení lešení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku či předání věci jinému orgánu, ale jde podle jeho názoru o výpůjčku věci. Žalobce odkázal na soud, který jediný může spor účastníků vyřešit (č. l. 2).5. Podle § 1012, věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil tak, že nárok žalobce jako vlastníka věci na vydání lešení je v souladu s § 1040 odst. 1 o. z. Žalobce po delší dobu žalovaného urgoval k vydání lešení, ten mu ho však zpět nevrátil (v řízení netvrdil opak). Soud proto žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k vydání lešení žalobci, čehož se žalobou domáhal primárně, eventuálním žalobním petitem (zaplacení peněžité náhrady s příslušenstvím) se proto soud dále nezabýval.7. Ve sporu úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 900 Kč. Náklady řízení žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč a dále paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony po 450 Kč (žaloba a doplnění žaloby) ve smyslu § 1 odst. 2, odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. [§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. se v dané věci nepoužije, neboť není rozumného důvodu činit rozdílu mezi účastníkem zastoupeným a nezastoupeným, k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , spisová značka, ].