10 C 352/2025-23 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobce prostřednictvím své opatrovnice v žalobě navrhl snížení výživného stanoveného naposledy usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve výši 5 000 Kč měsíčně. Snížení požadoval na 3 000 Kč měsíčně, a to zpětně od , datum, s tím, že dne , datum, nastoupil na částečný úvazek do zaměstnání v chráněné dílně, kde pobírá pravidelný příjem. Změnily se proto jeho poměry. K úplnému zrušení vyživovací povinnosti však podle žalobce není důvod, neboť je i vlivem zdravotního stavu neschopen se plně sám živit. Příjmy má z invalidního důchodu (cca 16 000 Kč měsíčně) a ze zaměstnání asi 5 500 Kč měsíčně. Jeho matka – opatrovnice, je samoživitelkou s příjmem 32 000 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost k další osobě. Výdaje tříčlenné domácnosti jsou ve výši přibližně 40 000 Kč měsíčně. Žalovaný svou vyživovací povinnost dlouhodobě neplní (od ledna 2025), je na něho vedena exekuce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu a byla mu doručena tzv. fikcí (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Kromě toho soud doručil žalovanému žalobu s výzvou k vyjádření i na adresu zjištěnou z úřední činnosti (, adresa, ). V tomto případě byla dle zákona již doručená zásilka vhozena do domovní schránky žalovaného dne , datum, . O zahájení řízení se nadto soud pokusil žalovaného uvědomit i telefonicky, ale nebyl dostupný; soud ho informoval rovněž e-mailem.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Soud účastníky usnesením vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že proti tomuto postupu nemají námitky. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě k této výzvě nevyjádřili, rozhodl soud ve věci v souladu s posledně citovaným ustanovením bez nařízení jednání.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Žalobce je zletilým synem žalovaného. Žalovanému bylo naposledy výživné pro žalobce stanoveno ve výši 5 000 Kč měsíčně, a to od , datum, (usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, na čl. , právnická osoba, ohledem na nepříznivý zdravotní stav je opatrovnicí žalobce jeho matka, , Jméno opatrovnice, , nar. , datum, , která ho zastupuje při každém právním jednání a před orgány státní správy, včetně soudů (usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, na čl. 3-4). Žalobce pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 15 987 Kč měsíčně (rozhodnutí ČSSZ ze dne , datum, na čl. 7-8). Žalobce je od , datum, zaměstnaný u zaměstnavatele , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , jako pomocný dílenský pracovník s místem výkonu práce v Kroměříži. Jeho pracovní doba činí 12 hodin týdně (tj. úvazek 0,3) v rozvržení dle zdravotních možností žalobce. Pracovní poměr je sjednaný do , datum, (pracovní smlouva na čl. 5). Základní mzda žalobce činí 125 Kč za hodinu (mzdový výměr na čl. 6). Žalobce žije s matkou a s dalším nezletilým sourozencem (tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nesporoval).6. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.7. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.8. Podle § 913 odst. 1 a 2 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.9. Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.10. Podle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.11. Právní posouzení věci:12. Soud má v řízení za prokázané, že žalobce se s ohledem na svá zdravotní omezení nemůže sám živit. Od posledního soudního rozhodnutí ve věci výživného se nicméně poměry žalobce změnily, žalobce částečně v rámci svých možností pracuje, a kromě invalidního důchodu tak má další příjem. Žalovaný má vůči žalobci zákonnou vyživovací povinnost dle § 910 a § 911 o. z., s přihlédnutím k § 915 o. z., dle kterého mají mít děti v zásadě shodnou životní úroveň jako jejich rodiče. V dané věci opatrovnice žalobce navrhla snížení výživného s ohledem na částečný úvazek žalobce.13. S ohledem na výše uvedené a též na to, že žalovaný proti návrhu nijak nebrojil, ostatně je mu ku prospěchu, soud rozhodl výrokem I tohoto rozsudku o snížení výživného dle návrhu žalobkyně (tj. na 3 000 Kč měsíčně), a to zpětně od , datum, (jak požadovala opatrovnice žalobce a jak umožňuje § 922 odst. 1 o. z.).14. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a má tak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Na náhradě nákladů řízení však ničeho nepožadovala, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.