ECLI: ECLI:CZ:OSKM:2026:12.C.10.2026.1 Datum: 2026-02-13 Předmět: zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ ["postoupení pohledávky""náhrada nákladů""bezdůvodné obohacení""lhůty""smlouva o úvěru""náklady řízení"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 101 (99/1963 Sb.), § 115a (99/1963 Sb.).
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 23. 8. 2022 mezi společností , právnická osoba, ., jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaným jako úvěrovaným. Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 23. 8. 2024. Žalovaný dosud nic nezaplatil. Původní věřitelka pohledávku za žalovaným postoupila na společnost , právnická osoba, . a tato následně na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla spolu s výzvou k vyjádření se řádně doručena.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka (toho času názvem , Anonymizováno, , právnická osoba, .) a žalovaný si dne 23. 8. 2022 prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky (úvěr) ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v měsíčních splátkách s termínem splatnosti 23. 8. 2024. Úrok byl sjednán ve výši 73 555,06, RPSN mělo činit 4 666,79 % (smlouva o úvěru, všeobecné obchodní podmínky, standardní informace). Původní věřitelka poskytla žalovanému částku 20 000 Kč dne 23. 8. 2022 převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě (potvrzení o provedené platbě, smlouva o úvěru). Původní věřitelka následně pohledávku za žalovaným postoupila na , právnická osoba, . a tato poté na žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek). Původní věřitelka postoupení žalovanému oznámila (oznámení o postoupení pohledávky). Žalovanému byla dne 11. 1. 2024 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. podacího lístku).6. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, nezjišťovala jeho příjmy a výdaje ani dluhovou minulost. Žalobkyně si je svých povinností jako profesionální poskytoval spotřebitelských úvěrů vědoma, a tudíž právě pro tento případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 12. 12. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:13. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.14. Původní věřitelka porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalovaného, nezjistila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.15. Jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému 20 000 Kč a žalovaný dosud nic nezaplatil, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnutou jistinu 20 000 Kč vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč (výrok I.).16. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.). Soud žalobu zamítl i co do zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaný tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 880 Kč, přičemž tato částka představuje 35,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,4 % - úspěch žalovaného představují zamítnuté úroky z prodlení přepočtené ke dni rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč (vč. doplatku dle výroku IV.) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Advokát není plátcem DPH, náhradu za DPH soud proto nepřiznal.18. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.19. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, zbývá tedy doplatit 200 Kč (výrok IV.). Nezaplatí-li žalobkyně doplatek soudního poplatku, bude pohledávka po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.