12 C 133/2026-93 – Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 31 366,09 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy k službě , Anonymizováno, účet ze dne 1. 9. 2024 a Smlouvy o splátkovém limitu ze dne 1. 9. 2024, uzavřených s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Twisto účet je platební účet, jehož prostřednictvím může zákazník platit své faktury, hradit nákupy uskutečněné online ve vybraných e-shopech nebo provádět nákupy Twisto kartou do limitu 10 000 Kč. Smlouva o splátkovém limitu umožňovala prostřednictvím odložené platby čerpat úvěr do výše 20 000 Kč. Původní věřitelka za žalovaného uhradila v období 7. 10. 2024 až 31. 12. 2024 celkem 26 740,09 Kč (z toho 5 577,26 Kč prostřednictvím karty a 21 162,83 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu), žalovaný nevrátila ničeho. Původní věřitelka úvěry k 31. 12. 2024 zesplatnila, o čemž žalovaného informovala. Kromě uvedené jistiny požadovala žalobkyně (která pohledávku od původní věřitelky získala postoupením) také dlužné poplatky 4 626 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti doplnila žalobkyně, že původní věřitelka prověřila závazky a platební morálku žalovaného v úvěrových registrech a interní databázi.2. Žalovaný zůstal nečinný.3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaný s původní věřitelkou sjednali ve dne 1. 9. 2024 pro žalovaného dvěma smlouvami možnost čerpat prostředky původní věřitelky za sjednaných smluvních podmínek (č. l. 24-25, 26-28). Původní věřitelka vyšla z sdělení žalovaného, že jeho příjem činí 40 000 Kč měsíčně, je OSVČ, bezdětný, jeho měsíční výdaje činí 15 000 Kč a 10 000 Kč na splátkách dosavadních dluhů (č. l. 81 verte). Žalovaný využil služby původní věřitelky a učinil nákupy u obchodníků na její vrub, takto postupně čerpal 5 577,26 Kč prostřednictvím služby , Anonymizováno, a 21 162,83 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu (č.l. 51-53); zpět nezaplatil původní věřitelce ničeho (žalovaný netvrdil opak). Původní věřitelka pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni (č. l. 55-61), což mu oznámila dopisem ze dne 21. 4. 2026, kterým ho žalobkyně současně vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby (č. l. 63, 65).4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).5. Z provedeného dokazování je však zřejmé, že původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru původní věřitelka vyšla pouze ze sdělení žalovaného, které nijak neověřovala. Spolehla-li se pouze na toto sdělení, neměla o jeho celkových majetkových poměrech ve skutečnosti žádné reálné povědomí a nemohla si odpovědně učinit závěr, zda je žalovaný schopen přijatý závazek splnit.6. Uzavřené smlouvy soud shledal absolutně neplatnými, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní neplatností právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností.7. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaný čerpal 26 740,09 Kč, nevrátil ničeho. Na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) se tedy bezdůvodně obohatil přiznanou částkou, kterou je povinen vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.8. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednaných smluv o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o jeho skutečných současných poměrech není soudu nic známo.9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Po odečtení neúspěchu náleží žalobkyni náhrada 47,6 % nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek 1 255 Kč, odměna zastupujícího advokáta za 3 úkony právní služby před podáním žaloby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 700 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) téže vyhlášky, za jeden úkon právní služby po podání žaloby (účast na jednání) po 2 380 Kč podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) téže vyhlášky včetně paušální náhrady hotových výdajů 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhradě za cestu k jednání , adresa, a zpět (vzdálenost 66 km při průměrné spotřebě vozidla 6,2 l/100 km, ceně paliva 34,70 Kč/l a sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla v celkové výši 5,90 Kč/km podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. pro rok 2026), náhradě za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu 600 Kč (4x půlhodina po 150 Kč) a 21 % DPH.