12 C 19/2026-80 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 147 922,32 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 15. 2. 2023 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě dne 16. 2. 2023 poskytla žalovanému úvěr 150 425 Kč. Část úvěru byla použita na konsolidaci dluhu žalovaného ve výši 9 784 Kč u společnosti , právnická osoba, ., a dluhu ve výši 60 641 Kč u společnosti , právnická osoba, . Zbývající částka 80 000 Kč byla poskytnuta žalovanému na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 4 087 Kč. Jelikož žalovaný řádně nesplácel, úvěr byl zesplatněn k 12. 2. 2024. Žalovaný dosud uhradil pouze 32 696 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to posouzením příjmové a výdajové stránky, přezkumem klientských informací a nahlédnutím do úvěrových registrů. Žalovaná částka se skládá ze zesplatnění jistiny 146 322,32 Kč, nákladů za dva měsíce vymáhání 600 Kč a smluvní pokuty za dvě prodlení s úhradou splátky 1 000 Kč. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:5. Z listiny označené jako smlouva o účelovém úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 2. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 150 425 Kč (účelový úvěr sloužící k úhradě dluhů uvedených v příloze č. , hodnota, smlouvy) a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky v 96 měsíčních splátkách po 4 087 Kč. Byla sjednána roční úroková sazba 29,52 %, RPSN činila 34,3 %. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je svobodný, živí dvě děti, má učňovské vzdělání, bydlí v podnájmu, ze zaměstnání má čistý měsíční příjem 35 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 8 000 Kč.6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy , Anonymizováno, a z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 16. 2. 2023 poskytla peněžní prostředky ve výši 150 425 Kč7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný dosud žalobkyni zaplatil 32 696 Kč.8. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že u žalovaného byly v registru evidovány tři existující úvěry a čtyřicet ukončených úvěrů. Další dvě žádosti o splátkové produkty a jedna žádost o kreditní kartu byly odmítnuty a dalších 13 žádostí bylo odvoláno. Žalovanému zbývalo na splátkových produktech splatit 191 028 Kč. Měsíční splátky činily celkem 26 111 Kč.9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně o poměrech žalovaného zaznamenala, že je svobodný, bydlí v podnájmu, má dvě děti, jeho příjem ze zaměstnání činí 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 8 000 Kč a měsíční výdaje členů domácnosti uvedené v žádosti činí 16 000 Kč. V potvrzení je zaznamenáno, že žalovaný byl prověřen v registru JAP_PUJCKA, SOLUS, NRKI, v centrální evidenci exekucí a jeho doklad nebyl v databázi neplatných dokladů ministerstva vnitra.10. Z výpočtu MLS k smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z příjmů domácnosti celkem 43 000 Kč (35 000 Kč + 8 000 Kč) a na straně výdajů z normativních nákladů na bydlení 18 477 Kč, životního minima členů domácnosti 14 610 Kč. Splátky jiných úvěrů 4 215 Kč nezohlednila, protože tyto jiné úvěry měly být konsolidovány. Takto dospěla k tomu, že domácnosti žalovaného po uhrazení výdajů a splátek tohoto úvěru zůstane 5 826 Kč.11. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, .12. Z přehledu pohybů na účtu č. , č. účtu, (výpis z účtu) soud zjistil, že žalovaný měl příjem od , právnická osoba, , a to 45 800 Kč v prosinci 2022, 35 460 Kč v lednu 2023 a 36 842 Kč v únoru 2023. Z účtu pravidelně odcházela platba 13 500 Kč za nájem a vody, platba 500 Kč za elektřinu, platba 1 500 Kč za plyn a platba 3 000 Kč označená jako alimenty. Žalovaný dne 29. 12. 2022 čerpal půjčku 4 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , a dále od téže společnosti čerpal dne 12. 1. 2023 půjčku 5 000 Kč, dne 16. 1. 2023 půjčku 3 000 Kč, dne 23. 1. 2023 půjčku 2 000 Kč, dne 26. 1. 2023 půjčku 2 000 Kč, dne 31. 1. 2023 půjčku 2 000 Kč, dne 3. 2. 2023 půjčku 500 Kč. Žalovaný dále splácel úvěr u , Anonymizováno, , dne 13. 1. 2023 uhradil 6 200 Kč a dne 15. 2. 2023 uhradil 6 000 Kč. Na účet byly dále připisovány platby v řádu tisíců korun od společnosti , Anonymizováno, ., právnická osoba, ., avšak nebylo možné určit, z jaké důvody byly platby poskytovány. Jiné zásadní příjmy ani výdaje soud z přehledu nezjistil. Ostatní položky odpovídají běžné spotřebě.13. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 164 261,39 Kč z úvěrové smlouvy č. , hodnota, s tím, že jinak bude zahájeno soudní řízení. Z podacího archu soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 1. 3. 2024 na adresu uvedenou ve smlouvě.14. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.15. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se smlouvou ze dne 15. 2. 2023 zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 150 425 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila svoje záznamy a přehled pohybů na účtu. Ověřen měla pouze příjem žalovaného (cca 35 000 Kč). Příjem ostatních členů domácnosti (8 000 Kč) již ne. Přestože žalobkyně doložila přehled pohybů na účtu, z výpočtu MLS žalovaného vyplývá, že z nich nezjistila skutečné výdaje žalovaného a jeho domácnosti, nýbrž výdaje domácnosti hodnotila pouze souhrnně, a to ve výši životního minima domácnosti 14 610 Kč a normativních nákladů na bydlení 18 477 Kč. Skutečné náklady žalovaného na bydlení činily za nájemné a zálohy za služby 15 500 Kč. Žalovaný již měl úvěry u společností , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, , a , Anonymizováno, . Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky 150 425 Kč tak, že 80 000 Kč vyplatila na účet žalovaného a zbývající částkou byly konsolidovány jiné jeho úvěry, a to 9 784 Kč u společnosti , právnická osoba, ., a 60 641 Kč u společnosti , právnická osoba, . Žalovaný dosud žalobkyni vrátil 32 696 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu.16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 15. 2. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto