12 C 30/2026-32 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 147 Kč (z toho 7 000 Kč jistina, 2 939,88 Kč poplatek za sjednání úvěru a 207,12 Kč úrok) se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . sídlem , adresa, , IČO , IČO, , jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaným jako úvěrovaným. Tvrdila, že původní věřitelka 8. 10. 2024 poskytla žalovanému úvěr 7 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 7. 11. 2024 a zaplatit úrok a poplatek za sjednání úvěru. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, avšak žádné konkrétní skutečnosti stran jejího zkoumání neuvedla. Žalovaný dosud nic nezaplatil. Původní věřitelka pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 12. 12. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka a žalovaný si dne 8. 10. 2024 prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky (spotřebitelský úvěr) ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit (jednorázově) do 7. 11. 2024 a zaplatit úrok 207,12 Kč a poplatek za sjednání úvěru 1 469,94 Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 36 % ročně, RPSN činilo 2 393,23 %. Pro případ překročení doby splatnosti byla ujednána výše poplatku za sjednání úvěru 2 939,88 Kč (smlouva o úvěru). Původní věřitelka poskytla žalovanému částku 7 000 Kč dne 8. 10. 2024 převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě (potvrzení o provedení transakce, smlouva o úvěru). Původní věřitelka následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni (rámcová smlouva o postupování pohledávek, dílčí smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy 1 – seznam pohledávek) a postoupení žalovanému oznámila (oznámení o postoupení pohledávky). Žalovanému byla dne 16. 12. 2025 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).6. Z listiny označené jako úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, soud zjistil pouze to, že původní věřitelka do listiny zaznamenala, že žalovaný měl příjem ze samostatné výdělečné činnosti 30 000 Kč a výdaje 24 000 Kč (z toho 7 000 Kč splátky bankovních úvěrů, 4 000 Kč splátky nebankovních úvěrů, 13 000 Kč náklady na bydlení a 0 Kč ostatní výdaje). Z listiny nevyplývá, z jakých zdrojů tyto údaje zjistila ani že by je jakkoli ověřovala. Zcela pak chybí údaj, kolik činily výdaje žalovaného na živobytí. V listině je dále uvedeno, že maximální výše poskytovaného úvěru má být 4 500 Kč. Z těchto údajů tedy nevyplývá závěr, že by původní věřitelka zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet ani že by žalovaný byl schopen splatit úvěr 7 000 Kč.7. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, neověřovala jeho příjmy a výdaje ani dluhovou minulost (úvěruschopnost). Ačkoliv si žalobkyně jako profesionální poskytovatel spotřebitelských úvěrů byla vědoma svých povinností, žádné konkrétní skutečnosti netvrdila, nýbrž právě pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 8. 10. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:14. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Původní věřitelka porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, nezjistila a neověřila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Omezila se pouze na formální zaznamenání neúplných údajů bez uvedení zdroje. Sama původní věřitelka i tímto neúplným posouzením úvěruschopnosti dospěla k tomu, že maximální možná výše úvěru je 4 500 Kč, přesto žalovanému poskytla úvěr vyšší – 7 000 Kč. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.16. Jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému 7 000 Kč a žalovaný dosud nic nezaplatil, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnutou jistinu 7 000 Kč vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč (výrok I.).17. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.).18. Soud žalobu zamítl i co do zákonného úroku z prodlení (výrok II.), neboť žalovaný dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaný tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 444,50 Kč (výrok III.), přičemž tato částka představuje 17,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,11 %). Při stanovení poměru úspěchu ve věci soud zohlednil i neúspěch žalobkyně co do příslušenství včetně úroku z prodlení, který ke dni vyhlášení rozsudku činí 1 740 Kč. Náklady se skládají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč (včetně doplatku dle výroku IV.) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 147 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Advokát není plátc