12 C 363/2025-43 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 40 684,09 Kč (z toho 35 000 Kč jistina a 5 684,09 Kč smluvní úrok, který přirostl k jistině) se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , adresa, , IČO , IČO, , jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovanou jako úvěrovanou. Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalované úvěr 35 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit do 17. 7. 2025 a zaplatit úrok 5 684,09 Kč. Žalovaná dosud nic nezaplatila. Původní věřitelka pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dosud uhradila 36 901,87 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podáním ze dne 4. 2. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 17 881,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 881,76 Kč od 18. 7. 2025 do zaplacení. Soud proto postupem dle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řízení v této části zastavil (výrok I.).4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.5. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:6. Původní věřitelka a žalovaná si dne 12. 12. 2024 prostředky komunikace na dálku potvrdily uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované finanční prostředky (úvěr) ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 12 splátkách po 4 970,15 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 112 % ročně, RPSN činilo 191,80 % (smlouva o úvěru). Žalovaná zaslala původní věřitelce ověřovací platbu 0,01 Kč z účtu vedeného na své jméno, jehož číslo je uvedeno ve smlouvě (výpis z běžného účtu str. 187, smlouva o úvěru). Původní věřitelka poskytla žalované částku 35 000 Kč dne 16. 8. 2024 převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě (výpis z běžného účtu str. 160, smlouva o úvěru). Původní věřitelka následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh, seznam pohledávek). Původní věřitelka postoupení žalované oznámila (oznámení o postoupení pohledávky). Žalované byla dne 20. 8. 2025 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).7. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet, nezjišťovala její příjmy a výdaje ani dluhovou minulost. Žalobkyně tyto skutečnosti ani netvrdila, ačkoliv si svých povinností jako profesionální poskytoval spotřebitelských úvěrů byla vědoma, nýbrž právě pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 12. 12. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:14. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Původní věřitelka porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalované, nezjistila její příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o její finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.16. Jelikož původní věřitelka poskytla žalované 35 000 Kč, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinna poskytnutou jistinu 35 000 Kč vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla; to se již ostatně stalo, když žalovaná na úvěr uhradila 36 901,87 Kč. Soud proto žalobu zamítl. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce.17. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, žádné náklady ji však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.