12 C 70/2026-44 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 240,71 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 7. 3. 2025 úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr 114 999 Kč za účelem zaplacení kupní ceny vozidla a žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem 26,151739 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 3 448 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to posouzením příjmové a výdajové stránky, přezkumem klientských informací a nahlédnutím do úvěrových registrů. Jelikož následně došlo k zániku vozidla jako předmětu zajištění úvěru, žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný dosud uhradil pouze 93 139 Kč. Žalovanou částku nezaplatil, přestože mu byla 10. 2. 2026 zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:5. Z listiny označené jako úvěrová smlouva č. , Anonymizováno, – vázaný spotřebitelský úvěr ze dne 7. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 114 999 Kč (na koupi vozidla) a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem 26,151739 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 3 448 Kč; RPSN činila 29,5 %.6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že na úvěr bylo dne 8. 8. 2025 uhrazeno 75 899 Kč.7. Ze saldokonta úvěrové smlouvy ve spojení s tvrzením žalobkyně, které bylo v zájmu žalovaného a které žalovaný nezpochybnil, soud zjistil, že žalovaný zaplatil 5 splátek v celkové výši 17 240 Kč.8. Z matričního listu klienta soud zjistil, že žalobkyně k poměrům žalovaného zaznamenala, že byl svobodný, bydlel u rodičů, neměl vyživovací povinnost, měl příjem ze zaměstnání 28 000 Kč čistého měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti byl 50 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení byly 7 000 Kč, ostatní pravidelné měsíční výdaje domácnosti byly 7 000 Kč.9. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že u žalovaného byly v registru evidovány dva existující úvěry (kontokorent 1 000 Kč, kreditní karta s rámcem 5 000 Kč) a dva ukončené úvěry. Další tři žádosti o splátkové produkty byly odmítnuty (v srpnu a říjnu 2024 a v únoru 2025) a další 1 žádost byla odvolána.10. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně poznamenala, že žalovaný byl prověřen v registru SOLUS, NRKI, TELCO, v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, přičemž nalezen byl jen v NRKI, a jeho doklad nebyl v databázi neplatných dokladů ministerstva vnitra.11. Z výpočtu MLS soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti postupovala tak, že od příjmu žalovaného 28 000 Kč odečetla životní minimum 4 470 Kč, součet splátek z NRKI 160 Kč, stress buffer 100 Kč, pojistné vozidla 400 Kč a splátku předmětného úvěru 3 448 Kč, a zjistila tak, že žalovanému zbývá 19 422 Kč. Při posouzení celé domácnosti postupovala tak, že od příjmu žalovaného 28 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 50 000 Kč odečetla životní minimum 8 510 Kč a normativní náklady na bydlení 6 462 Kč a pojistné vozidla 400 Kč a splátku předmětného úvěru 3 448 Kč, a zjistila tak, že domácnosti zbývá 58 482 Kč.12. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 35 010,66 Kč z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, s tím, že jinak bude zahájeno soudní řízení. Z podacího archu soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 2. 2026.13. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.14. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se smlouvou ze dne 7. 3. 2025 zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 114 999 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila pouze svoje záznamy. Údaje v nich uvedené neověřovala s výjimkou dluhové minulosti, kterou ověřila v registrech. Žalovaný dosud žalobkyni vrátil 93 139 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 7. 3. 2025 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:21. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.22. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.23. Soud má v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně příjmů vyšla žalobkyně z údajů uvedených žalovaným, které si nijak neověřila. Na straně výdajů vyšla pouze z administrativních údajů (životní minimum, normativní náklady na bydlení). Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nevěnovala dostatečnou pozornost zjištění poměrů žalovaného. Z registru NRKI bylo přitom zjevné, že žalovaný před uzavřením smlouvy s žalobkyní žádal nejméně o tři další úvěry, které byly odmítnuty. Bylo proto na místě postupovat při posouzení jeho úvěruschopnosti s vyšší mírou opatrnosti. Soud má tedy za to, že na základě zjištěných informací nemohla žalobkyně dojít k závěru, že o schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze důvodně pochybovat.24. Žalobkyně tvrdila, že pro posouzení úvěruschopnosti použila i automatizované modely. Soud nezpochybňuje užitečnost statistických a strojově učených modelů, případně analýzu za použití tzv. umělé inteligence, avšak tyto metody mohou poskytovateli spotřebitelských úvěrů slou