12 C 71/2026-51 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 705,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne 16. 4. 2025. Tvrdila, že poskytla žalovanému celkem 11 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok. Před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, zjistila, že měl příjem 25 000 Kč, avšak žádné jiné konkrétní skutečnosti stran jejího zkoumání neuvedla. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a žalovaná částka se skládá z nevrácené jistiny 11 474 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 214,15 Kč, smluvního úroku 13 335,05 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ 102,53 Kč, poplatku za službu „presto“ 154,50 Kč, poplatku za službu „informační SMS servis“ 26,93 Kč a smluvní pokuty 398,18 Kč za prodlení v období od 21. 6. 2025 do 19. 9. 2025. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 1. 2. 2026.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaný si dne 16. 4. 2025 prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky s možností opakovaného čerpání (revolvingový úvěr) do limitu 21 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách spolu s úrokem 0,983 % denně a dalšími poplatky. RPSN činila 1 819,46 % (smlouva o úvěru). K poměrům žalovaného žalobkyně poznamenala, že žalovaný žil ve společné domácnosti s jednou další osobou s vlastním příjmem, výše ověřeného čistého příjmu činila 11 721 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uváděného žalovaným činila 15 000 Kč, nesplácel jiné půjčky, výdaje na bydlení byly 3 000 Kč, další nezbytné výdaje byly 0 Kč, ostatní zbytné výdaje byly 4 000 Kč, vypočítané minimální výdaje byly 5 255 Kč. Při zohlednění rezervy 500 Kč žalobkyně dospěla k tomu, že žalovanému pro splácení úvěru zůstává 6 400 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Příjem žalovaného 11 721 Kč žalobkyně ověřila z jeho účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru (identifikované příjmy, smlouva o úvěru). Žalobkyně poskytla žalovanému 11 500 Kč dne 16. 4. 2025 převodem na účet uvedený ve smlouvě (přehled bankovních transakcí, smlouva o úvěru). Žalovaný dosud žalobkyni zaplatil 22 397,23 Kč, z toho 25,93 Kč bylo žalobkyní započteno na jistinu, 109,80 Kč na službu „klidné spaní“, 10,50 Kč na službu „presto“, 28,80 Kč na službu „informační SMS servis“, 14,70 Kč na poplatek za vyplacení tranše úvěru a 22 207,50 Kč na úroky z částky 11 500 Kč za dobu od 16. 4. 2025 do 23. 5. 2025 a z částky 11 474,07 Kč za dobu od 24. 5. 2025 do 25. 2. 2026 (tvrzení žalobkyně, které je v zájmu žalovaného a které žalovaný nezpochybnil). Žalovanému byla dne 30. 1. 2026 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).6. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.7. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, neověřovala jeho příjmy a výdaje ani dluhovou minulost (úvěruschopnost). Ačkoliv si žalobkyně jako profesionální poskytovatel spotřebitelských úvěrů byla vědoma svých povinností, žádné konkrétní skutečnosti netvrdila, nýbrž právě pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 16. 4. 2025 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:14. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, respektive ji špatně vyhodnotila. Zjistila a ověřila pouze jeho příjem, který byl však natolik nízký (11 721 Kč), že mu úvěr neměl být vůbec poskytnut. Žalobkyně vůbec nezjistila a neověřila jeho výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Do svého záznamu zaznamenala pouze výdaje na bydlení 3 000 Kč, o jejichž správnosti lze vzhledem k tomu, jak jsou nízké, pochybovat. Ostatní nezbytné výdaje (tedy např. na jídlo) zaznamenala ve výši 0 Kč a vyšla z jí stanovené paušální částky 5 255 Kč. Disponibilní příjem žalovaného tedy po zohlednění rezervy 500 Kč nečinil 6 400 Kč, jak poznamenala žalobkyně, ale pouze 2 966 Kč. Žalovanému tedy nezbývalo ani na úhradu ostatních „zbytných“ výdajů 4 000 Kč. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.16. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému 11 500 Kč a žalovaný dosud zaplatil 22 397,23 Kč, tedy více, než činila poskytnutí jistina, povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru zanikla splněním (§ 1908 o. z.). Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu zcela zamítl (výrok I.), a to i co do zákonného úroku z prodlení. Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaný by tedy byl v prodlení, až kdyby nevrátil jistinu úvěru v přiměřené lhůtě stanovené tímto rozsudkem. Jelikož žalovaný jistinu vrátil ještě před podáním žaloby, v prodlení se neocitl.17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému vzhledem k nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.18. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 286 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 029 Kč, zbývá tedy doplatit 257 Kč (výrok III.).