12 C 74/2026-55 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 36 549,01 Kč (z toho 14 900 Kč jistina, 296,53 Kč poplatek za vyplacení tranší úvěru, 18 043,15 Kč smluvní úrok, 1 980 Kč poplatek za službu „Presto“, 1 329,33 Kč smluvní pokuta za prodlení od 22. 7. 2025 do 20. 10. 2025) se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou dne 3. 3. 2025. Tvrdila, že poskytla žalované celkem 34 806 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit úrok a další poplatky. Před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, zjistila, že měla příjem 25 000 Kč, avšak žádné jiné konkrétní skutečnosti stran jejího zkoumání neuvedla. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, na jistinu dosud zaplatila 19 909,99 Kč. Předžalobní výzva byla žalované odeslána 1. 2. 2026.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaná si dne 3. 3. 2025 prostředky komunikace na dálku potvrdily uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky s možností opakovaného čerpání (revolvingový úvěr) do limitu 31 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách spolu s úrokem 1,016 % denně a dalšími poplatky. RPSN činila 1 782,46 % (smlouva o úvěru). K poměrům žalované žalobkyně poznamenala, že žalovaná žila ve společné domácnosti s jednou další, nepracující, osobou, výše čistého měsíčního příjmu sděleného žalovanou činila 25 000 Kč, výše ověřeného čistého příjmu činila 19 270 Kč, žalovaná splácela jiné půjčky po 500 Kč měsíčně, výdaje na bydlení byly 1 000 Kč, další nezbytné výdaje byly 500 Kč, ostatní zbytné výdaje byly 500 Kč, vypočítané minimální výdaje byly 9 760 Kč. Při zohlednění rezervy 500 Kč žalobkyně dospěla k tomu, že žalované pro splácení úvěru zůstává 9 500 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Příjem žalované 19 270 Kč žalobkyně ověřila z jejího účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru (identifikované příjmy, smlouva o úvěru). Žalobkyně poskytla žalované celkem 34 806 Kč převodem na účet uvedený ve smlouvě (přehled bankovních transakcí, smlouva o úvěru). Žalovaná dosud žalobkyni zaplatila 19 909,99 Kč (tvrzení žalobkyně, které je v zájmu žalované a které žalovaná nezpochybnila). Žalované byla dne 30. 1. 2026 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).6. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.7. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet, neověřovala její příjmy a výdaje ani dluhovou minulost (úvěruschopnost). Ačkoliv si žalobkyně jako profesionální poskytovatel spotřebitelských úvěrů byla vědoma svých povinností, žádné konkrétní skutečnosti netvrdila, nýbrž právě pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 3. 3. 2025 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:14. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, respektive ji špatně vyhodnotila. Zjistila a ověřila pouze její příjem 19 270 Kč. Žalobkyně důvěryhodným způsobem nezjistila a nijak neověřila její výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o její finanční a ekonomické situaci. Do svého záznamu zaznamenala pouze výdaje na bydlení 1 000 Kč, o jejichž správnosti lze vzhledem k tomu, jak jsou nízké, pochybovat. Ostatní nezbytné výdaje (tedy např. na jídlo) zaznamenala ve výši 500 Kč, avšak vyšla z jí stanovené paušální částky 9 760 Kč. Takový postup neodpovídá požadavkům vyplývajícím z výše citovaných ustanovení a nemohl vést k rozptýlení důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.16. Jelikož žalobkyně poskytla žalované celkem 34 806 Kč a žalovaná dosud zaplatila pouze 19 909,99 Kč, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinna poskytnutou jistinu 14 896,01 Kč vrátit žalobkyni. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku (výrok I.).17. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.).18. Soud žalobu zamítl i co do zákonného úroku z prodlení (výrok II.), neboť žalovaná dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaná tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou.19. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.), neboť úspěšnější ve věci byla žalovaná, které vzhledem k nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.21. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 828 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 462 Kč, zbývá tedy doplatit 366 Kč (výrok IV.). Nezaplatí-li žalobkyně doplatek soudního poplatku, bude pohledávka po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.