16 C 120/2026-37 – Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , , adresa, , IČO , IČO, , jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovanou jako úvěrovanou. Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalované celkem , částka, a žalovaná se zavázala úvěr spolu s úroky vrátit do , datum, . Žalovanou částku žalovaná dosud nevrátila. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, avšak žádné konkrétní skutečnosti stran jejího zkoumání neuvedla, nýbrž pro ten případ navrhla, aby jí soud částku přiznal jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná dosud nic nezaplatila. Původní věřitelka pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalované odeslána , datum, .2. Žalovaná uvedla, že splácí exekuce a že k nim má být žalovaná částka připočtena a že ji bude splácet. Tvrdila, že někdy nemá ani peníze na jídlo a sousedé jí dávají zbytky.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci s tímto postupem souhlasili.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:5. Původní věřitelka a žalovaná si dne , datum, prostředky komunikace na dálku potvrdily uzavření smlouvy, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky , částka, a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky původní věřitelce splácet a zaplatit úrok 68,07 % ročně. RPSN činila 93,90 % (smlouva o úvěru). Původní věřitelka poskytla žalované , částka, dne , datum, (výpis z účtu původní věřitelky). Žalovaná dosud na úvěr nic nezaplatila (netvrdila opak). Původní věřitelka následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek). Původní věřitelka postoupení žalované oznámila (oznámení o postoupení pohledávky vč. potvrdenie o podaji doporučenej zásielky). Žalované byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva (potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).6. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet, neověřovala její příjmy a výdaje ani dluhovou minulost (úvěruschopnost). Ačkoliv si žalobkyně jako profesionální poskytovatelka spotřebitelských úvěrů byla vědomá svých povinností, žádné konkrétní skutečnosti netvrdila, nýbrž právě pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.7. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:14. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Původní věřitelka porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, nezjistila a neověřila její příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o její finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.16. Jelikož původní věřitelka poskytla žalované , částka, a žalovaná dosud nic nezaplatila, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinna poskytnutou jistinu , částka, vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, (výrok I.).17. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok, smluvní pokutu ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.). Soud žalobu zamítl i co do zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaná dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaná tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Při zohlednění výše příslušenství byl úspěch obou účastníků až na nepatrnou část shodný.19. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí , částka, , dosud bylo na poplatku uhrazeno , částka, , zbývá tedy doplatit , částka, (výrok IV.)