16 C 24/2026-57 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, (z toho , částka, jistina, , částka, náhrady účelně vynaložených nákladů, , částka, úrok za období čerpání úvěru) se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaným jako úvěrovaným. Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr , částka, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do , datum, a zaplatit úrok. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, avšak žádné konkrétní skutečnosti stran jejího zkoumání neuvedla. Žalovaný dosud zaplatil pouze , částka, . Původní věřitelka pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka a žalovaný si dne , datum, prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy o úvěru, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky (revolvingový úvěr) až do limitu , částka, s možností opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal úvěr splácet a platit úrok ve výši 0,4026 % denně. RPSN činilo 299,98 % (úvěrová smlouva ze dne , datum, na č.l. 36). Původní věřitelka poskytla žalovanému částku , částka, dne , datum, (potvrzení o provedení transakce č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, na č.l. 16) a částku , částka, dne , datum, (potvrzení o provedení transakce č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, na č.l. 17), a to vždy převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě (smlouva o úvěru). Žalovaný dosud zaplatil , částka, (platby a výběry na č.l. 18). Původní věřitelka následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni (smlouva na opakovaném postoupení pohledávek na č.l. 24-29, dodatek č. , hodnota, na č.l. 30, seznam pohledávek na č.l. 31) a postoupení žalovanému oznámila (oznámení o postoupení pohledávky na č.l. 32). Žalovanému byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva na č.l. 32 vč. potvrdenie o podaji doporučenej zásielky na č.l. 33).6. Z výpisu z interního systému původní věřitelky (č.l. 20) soud zjistil pouze to, že původní věřitelka do listiny zaznamenala, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání , částka, a výdaje , částka, , žil s rodiči a živil jedno dítě. Z listiny nevyplývá, z jakých zdrojů tyto údaje zjistila, ani že by je jakkoli ověřovala. Z těchto údajů tedy nevyplývá závěr, že by původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet.7. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy tedy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, neověřovala jeho příjmy a výdaje ani dluhovou minulost (úvěruschopnost). Ačkoliv si žalobkyně jako profesionální poskytovatel spotřebitelských úvěrů byla vědoma svých povinností, žádné konkrétní skutečnosti netvrdila, nýbrž právě pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:14. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Podle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.16. Původní věřitelka porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, nezjistila a neověřila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Omezila se pouze na formální zaznamenání neúplných údajů bez uvedení zdroje. Poskytla-li původní věřitelka spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.17. Jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému , částka, a žalovaný dosud zaplatil již , částka, , tedy více, než činila jistina, nemá žalobkyně, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla, právo na vrácení poskytnuté jistiny podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu zcela zamítl (výrok I.).18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.). V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, kterému žádné náklady nevznikly.19. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplat