8 C 132/2025-47 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 56 391,99 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v pevné výši 1 522 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 4 154 Kč a poplatkem za umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště 5 400 Kč, celkem tedy 55 776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Poslední splátka byla splatná , datum, . Původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného prostřednictvím žádosti o úvěr ze dne , datum, a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný uvedl, že je od , datum, na dobu neurčitou zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, s příjmem 26 065 Kč a výše jeho měsíčních nákladů činí 12 900 Kč. Dále uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Původní věřitelka si údaje ověřila z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisu z bankovního účtu. Žalovaný zaplatil pouze 14 384 Kč a dále úvěr řádně nesplácel. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 23 104,71 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 962,71 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 10 500 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 967,43 Kč a poplatek za umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště 3 857,14 Kč a smluvní pokutu 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splacen, žalobkyně se dále domáhala kapitalizovaného smluvního úroku z neuhrazené jistiny za dobu od , datum, do , datum, ve výši 2 053,31 Kč, smluvního úroku ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny 23 104,71 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení za dobu od počátku prodlení do , datum, kapitalizovaného částkou 4 005,64 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 067,42 Kč (dlužná jistina 23 104,71 Kč + úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 962,71 Kč) od , datum, do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo s účinností od , datum, k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, ale na tuto výzvu se nevyjádřili. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemají žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne , datum, listinu označenou jako smlouva o úvěru č. , hodnota, znějící na částku 30 000 Kč, kterou žalovaný ihned čerpal hotovostně, a žalovaný se zavázal vrátit celkem 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč (viz smlouva o úvěru č. l. 14). Učinili tak na základě žádosti žalovaného (č. l. 41), který ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti; je zaměstnaný s příjmem 26 065 Kč, bydlí v nájmu, výdaje na bydlení vč. energií má 3 500 Kč, ostatní náklady má 5 400 Kč a splácí stávající půjčky částkou 4 000 Kč (u Movinero zbývá doplatit 5 000 Kč, u Coolcredit zbývá doplatit 4 000 Kč). K žádosti o úvěr doložil pracovní smlouvu, dohodu o změně pracovní smlouvy a výplatní pásky za leden až březen 2023 (č. l. 37-40), podle kterých je zaměstnaný na dobu neurčitou a jeho příjem je cca 26 000 Kč měsíčně. Žalovaný dosud uhradil celkem 14 384 Kč (přehled transakcí č. l. 16). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 17-18) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek č. l. 20-24), což původní věřitelka žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, (č. l. 23). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru jako doručovací předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem č. l. 24-26, smlouva o úvěru č. l. 14).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 17 4. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:12. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.13. Nejprve se soud zabýval otázkou platnosti smlouvy. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. V projednávané věci vyšla původní věřitelka z prohlášení žalovaného, které zkoumala pouze povrchně. Ověřen měla pouze příjem žalovaného, neověřené pak měla skutečné výdaje a dluhovou zatíženost žalovaného, tedy žádné z informací nezbytných pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně soudu k posouzení úvěruschopnosti doložila žádost o úvěr, pracovní smlouvu s dodatkem a výplatní pásky za tři měsíce. Výdaje žalovaného původní věřitelka neověřovala vůbec a spokojila se s údaji sdělenými žalovaným. Výše výdajů však byla natolik nízká, že trvala důvodná pochybnost o jejich správnosti. Zvlášť nevěrohodné je přitom tvrzení žalovaného, že za bydlení vč. energií utratí pouze 3 500 Kč. Částka výdajů na živobytí 5 400 Kč je také nápadně nízká. Poskytla-li původní věřitelka spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Původní věřitelka tedy poskytl