8 C 164/2025-32 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 670 Kč (z toho 11 500 Kč jistina, 4 829,73 Kč poplatek za poskytnutí úvěru a 340,27 Kč úrok) se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO, , jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“), a žalovaným jako úvěrovaným. Tvrdila, že původní věřitelka 31. 5. 2024 poskytla žalovanému úvěr 11 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 30. 6. 2024 a zaplatit úrok a poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný dosud nic nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena na společnost , právnická osoba, ., která ji dále postoupila žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 21. 8. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, byla mu doručena fikcí do jeho datové schránky. O zahájení řízení nadto soud žalovaného informoval též e-mailem.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka a žalovaný si dne 31. 5. 2024 prostředky komunikace na dálku potvrdily uzavření smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky (spotřebitelský úvěr) ve výši 11 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit (jednorázově) do 30. 6. 2024 a zaplatit úrok 340,27 Kč a poplatek za sjednání úvěru 3 139,33 Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 36 % ročně, RPSN činilo 2 393,23 %. Pro případ překročení doby splatnosti byla ujednána výše poplatku za sjednání úvěru 4 829,73 Kč (smlouva o úvěru). Původní věřitelka poskytla žalovanému částku 11 500 Kč dne 31. 5. 2024 převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě (potvrzení o provedení transakce, smlouva o úvěru). Původní věřitelka následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni (dílčí smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy 1 – seznam pohledávek). Původní věřitelka postoupení žalovanému oznámila (oznámení o postoupení pohledávky). Žalovanému byla dne 25. 8. 2025 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).6. Z listiny označené jako úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, soud zjistil pouze to, že původní věřitelka do listiny zaznamenala, že žalovaný měl příjem 40 000 Kč a výdaje 13 500 Kč (z toho 5 000 Kč splátky bankovních úvěrů, 8 000 Kč náklady na bydlení a 500 Kč ostatní výdaje). Z listiny nevyplývá, z jakých zdrojů tyto údaje zjistila, ani že by je jakkoli ověřovala. Zcela pak chybí údaj, kolik činily výdaje žalovaného na živobytí. Z těchto údajů tedy nevyplývá závěr, že by původní věřitelka zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet.7. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, neověřovala jeho příjmy a výdaje ani dluhovou minulost (úvěruschopnost). Ačkoliv si žalobkyně jako profesionální poskytovatel spotřebitelských úvěrů byla vědoma svých povinností, žádné konkrétní skutečnosti netvrdila a již v žalobě výslovně uvedla, že nenavrhuje žádné důkazy k prokázání, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a právě pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 31. 5. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:14. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z., ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Původní věřitelka porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, nezjistila a neověřila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o její finanční a ekonomické situaci. Omezila se pouze na formální zaznamenání neúplných údajů bez uvedení zdroje. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.16. Jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému 11 500 Kč a žalovaný dosud nic nezaplatil (v řízení netvrdil opak), je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnutou jistinu 11 500 Kč vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč (výrok I.).17. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.).18. Soud žalobu zamítl i co do zákonného úroku z prodlení (výrok II.), neboť žalovaný dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaný tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 370 Kč (výrok III.), přičemž tato částka představuje 14,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,6 %). Při stanovení poměru úspěchu ve věci soud zohlednil i neúspěch žalobkyně co do úroku z prodlení, který ke dni vyhlášení rozsudku činí 3 360 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a nákladů na zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Zástupkyně žalobkyně není plátkyní DPH a náhradu za tuto daň nepožadovala. Celkové náklady žalobkyně tak činí 2 500 Kč, přičemž 14,8 % z této částky je právě 370 Kč.20. Ačkoli žalobkyně v žalobě vyčíslila náklady řízení vyšší, vycházel soud při jejich výpočtu ze zvláštních ustanovení o náhradě nákladů řízení v advokátním tarifu, neboť žaloba byla podána