14 C 194/2021-38 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s přísl. na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 22.12.2017 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo]), přičemž žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 2. Podle žalobních tvrzení byl žalované v den uzavření smlouvy poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 14 měsíčních splátkách počínaje dnem 22.1.2018 spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, nákladem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 378 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 700 Kč. 3. Žalovaná neuhradila splátky řádně a včas. Došlo k zesplatnění dosud neuhrazené částky pohledávky (ke dni 22.2.2019). Na pohledávku uhradila pouze částku 19 489,99 Kč. Ke dni postoupení byla celková hodnota pohledávky 18 859,57 Kč, z této částky žalobce požaduje jistinu, která činí 4 548,39 Kč, nesplacený smluvní úrok 142,69 Kč, nesplacený poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 395,09 Kč, poplatek za sjednání úvěru 1 925,60 Kč a inkasní poplatek 770,24 Kč. Ku prospěch žalované již žalobce další sankční poplatky nepožaduje. 4. Žalobce rovněž požadoval smluvní pokutu ve výši 2 938,26 Kč představující sankci za porušení povinnosti žalované uhradit splátky úvěru řádně a včas. Byť byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení, žalobce požaduje toliko smluvní pokutu z částky 4 548,39 Kč za období od 23.2.2019 do 30.11.2020. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 6. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli dne 22.12.2017 smlouvu o úvěru, sjednali úrok, minimální výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky. Žalovaná čerpala částku celkem 15 000 Kč, avšak měsíční splátky nehradila řádně a včas. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 21.12.2020 na žalobce. 7. Soudu je dále ze své úřední činnosti známo (§ 121 o. s. ř.), že vůči žalované jsou v současné době u zdejšího soudu vedena soudních řízení kvůli neplnění povinností ze smluv o úvěru, popřípadě zápůjčce; a rovněž jsou u zdejšího soudu vedeny exekuce. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 22.12.2017 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 9. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 z. s. ú.). Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 10. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru posouzení úvěruschopnosti žalované, když se v tomto směru omezil jen na popis způsobu uzavření smlouvy s tím, že poskytovatel úvěru„ prověřil totožnost dlužníka“ a„ kladně posoudil jeho úvěruschopnost“. 11. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne 20.8.2021, č. j. [číslo jednací], (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 10.9.2021 (č. l. 18) uvedl, že původní věřitel dospěl k závěru,„ že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované“, tato byla ověřena právním předchůdcem žalobce na základě vyplněné Žádosti o úvěr, kde uvedla výši příjmu a doložila pracovní smlouvy a výplatní pásky, rovněž založila Rozsudek zdejšího soudu ve věci péče o nezletilé, kterým bylo přiznáno otci hradit na výživném nezletilých dětí 12 000 Kč. V kartě zákazníka ze dne 6.9.2016 žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 27 895 Kč a dále má výživné ve výši 12 000 Kč, stará se o dvě děti a její celkové měsíční výdaje jsou 14 397 Kč. 12. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 13. Pojem„ odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem„ odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než„ péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž„ odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5194/2009, nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. 32 Odo 1154/2004). 14. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že„ odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu. 15. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). 16. V daném případě si žalobce vyžádal informace od žalované (vyplněním typizovaného formuláře), které ani nedoplnil výpisem z účtu žalované. Lustraci žalované v rejstříku SOLUS a rejstříku NRKI nevyžádal vůbec. Podle mínění soudu se žalobce neměl spokojit s údaji, uvedenými žalovanou, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné. Žalobce sice soudu předložil pracovní smlouvy a výplatní pásky žalované. Z uvedeného formuláře však vůbec nevyplývá, zda se předchůdce žalobce informoval, zda žalovaná splácí a v jaké výši další úvěry či zápůjčky. Jak již bylo shora uvedeno, vůči žalované jsou u zdejšího soudu vedena řízení kvůli neplnění povinnosti nejen ze smluv o úvěru, zápůjček. Rovněž jsou v této souvislosti vedená četná exekuční řízení. To, že vůči žalované není doposud vedeno insolvenční řízení neznamená, že je schopna splácet úvěr. Pokud by si předchůdce žalobce vyžádal od žalované výpisy z účtu, bylo by zřejmé, jaká částka jí skutečně zbývá pro volnou dispozici a zda tedy má dostatek finančních prostředků pro splácení úvěru. R