14 C 35/2021-62 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku. Žalobu odůvodnil zejména tím, že účastníci (respektive žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba]) uzavřeli dne 3.12.2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli částku 34 298 Kč v 45 pravidelných týdenních splátkách po 763 Kč s tím, že poslední splátka ve výši 723 Kč byla stanovena na den 14.10.2018. Celkovou částku dluhu tvoří jistina (20 000 Kč), poplatek sestávající z pevného úroku (2 662 Kč), částka za zpracování a doručení (5 340 Kč) a poplatek za administrativní činnost a flexibilní splácení (6 296 Kč). Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 byla pohledávka postoupená na žalobce, což bylo žalované oznámeno přípisem z téhož dne. Žalobcem požadovaná částka sestává z dlužné jistiny (13 866,97 Kč) a části poplatku (8 512,63 Kč), dále kapitalizovaného úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 866,97 Kč od 15.10.2018 (vznik práva na uhrazení celé dlužné částky) do 20.1.2020 (5 171,99 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 866,97 Kč od 26.5.2018 (konec lhůty pro úhradu poslední splátky) do 20.1.2020 (1 980,86 Kč), dále úrok ve výši 29 % ročně z částky 13 866,97 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 866,97 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila. 2. Dne 24.3.2021 byl soudu doručen návrh smíru, který byl účastníky navržen se žádostí, aby byl soudem schválen. Žalovaná při jednání dne 25.3.2021 uvedla, že není české národnosti a nerozumí dobře česky. Žalobce ji utvrzoval v tom, že nebude platit poplatky a náklady řízení a smírné vyřešení věci je pro ni výhodnější. Nerozuměla dobře textu, doufala, že se při jednání se žalobcem dohodne jinak. 3. Usnesením ze dne 31.3.2021, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], soud neschválil smír účastníků. 4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli dne 3.12.2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které věřitel žalované poskytl částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli jistinu (20 000 Kč) a dále tzv. poplatek sestávající z pevného úroku (2 662 Kč), poplatek za zpracování a doručení a flexibilní splácení (5 340 Kč) a částku za administrativní činnost a komfortní splácení (6 296 Kč), tj. celkovou částku 34 298 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce [číslo]). Žalovaná se poskytnutou zápůjčku zavázala splácet v pravidelných 45 týdenních splátkách po 763 Kč, s tím, že první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 29 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kde si strany v čl. 10 smluvních podmínek ujednaly, že pokud žalovaná neuhradí včas splátku, má právní předchůdce žalobce právo na vyrovnání celé zbývající dlužné částky. Toto právo mohl uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky, a to výzvou k úhradě dlužné splátky v dodatečné lhůtě alespoň 30 dní, po jejímž uplynutí se neuhrazená částka jistiny zápůjčky stane splatnou. Z čl. 18 vyplývá, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou, bude-li dlužník v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky, bude smlouva prodloužena (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila částku 11 500 Kč (nesporné tvrzení žalobce); žalobce tak uplatňuje vedle jistiny 13 886,97 Kč sjednané úroky, úroky z prodlení a dlužné části poplatku 8 512,63 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020 (prokázáno smlouvou postoupení včetně přílohy - seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020 adresované žalované). Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 23.4.2020 včetně podacího archu). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 3.12.2017 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 7. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalované. 8. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne 1.2.2021, č. j. [číslo jednací], (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 2.3.2021 (č. l. 17) sdělil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, rovněž uvedl, žalovaná měla při uzavírání smlouvy za povinnost uvést pravdivě a úplně všechny skutečnosti, jinak nejednala poctivě a v dobré víře a mohla se dopustit trestného činu. Rovněž namítal s ohledem na datum uzavření smlouvy, že předmětná smlouva byla uzavřena po nabytí účinnosti zákona 257/2016 Sb. a neprokázání splnění povinnosti dle ust. § 84 - § 89 nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Dále uvedl, že postačuje, že poskytovatel zápůjčky měl listiny, ze kterých vycházel při zkoumání úvěruschopností žadatele k dispozici a nepořizoval si z nich kopie. Zde odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97. K jednání se žalobce nedostavil (řádně omluven), takže ho soud nemohl u jednání dne 7.10.2021 poučit v uvedeném směru o jeho povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 9. Žalobce v řízení nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní o tom, že jeho právní předchůdce (poskytovatel úvěru) posoudil s odbornou péči úvěruschopnost žalované a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. K tomu soud dodává, že žalobní strana svou nepřítomností zabránila soudu, aby jí u jednání poskytl potřebná poučení ve shora uvedeném smyslu; nemůže proto úspěšně namítat, že soudem prvního stupně o svých povinnostech poučena nebyla (viz JUDr. Ljubomír Drápal: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu in Právní rozhledy 5/2002, Mimořádná příloha, s. 21). Na tom nic nemění ani znění omluvy zástupce žalobce (uvedený přípis č. l. 54), že žádá o odročení jednání, pokud by soud shledal, že tvrzení žalobce nejsou dostatečná a žalobnímu návrhu by nemohlo být zcela vyhověno. 10. Zdůrazňuje-li žalobce, že žalovaná měla za povinnost uvést při sjednávání smlouvy pravdivé a úplné údaje o svých majetkových, příjmových a jiných poměrech (jinak se mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu), pak se jedná o argumentaci nepřiléhavou. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Jinými slovy poskytovatel úvěru musí sám aktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru. Ještě jinak řečeno, skutečnost, zda se žadatel (ne) dopustil trestného činu úvěrového podvodu, je nepodstatná pro posouzení, zda poskytovatel úvěru postupoval