7 C 217/2021-18 — Okresní soud v Kolíně

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 3 048 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému při použití hromadné dopravy provozované žalobcem. Žalobce uvedl, že žalovaná porušila jeho přepravní podmínky, když opakovaně cestovala bez platného jízdního dokladu, čímž jí vznikla povinnost uhradit žalovanou pohledávku. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., když žalovaná po výzvě soudu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřila ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem. Žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil již v podaném návrhu. Ohledně skutkového stavu dospěl soud po provedení listinných důkazů předložených žalobcem k závěru, že žalovaná se v [obec] dne [datum] při přepravě na lince metra C při provedené přepravní kontrole [číslo] dne [datum] taktéž při přepravě na lince metra C při provedené přepravní kontrole [číslo] neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná byla o zaplacení dlužné částky řádně upomínána předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Dle ust. § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-i se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, když výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku nebo prokázat svoji totožnost. Podle § 18a odst. 3 téhož zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. V projednávaném případě žalovaná opakovaně cestovala hromadnou dopravou provozovanou žalobcem bez platného jízdního dokladu a tato skutečnost byla zjištěna přepravní kontrolou. Žalované vznikla proto povinnost zaplatit žalobci jízdné a přirážku k jízdnému stanovenou v přepravních podmínkách platných v den, kdy došlo k této skutečnosti, a to dohromady v celkové výši 3 048 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3 048 Kč a dále zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z., jejichž výše odpovídá § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Soud má za to, že nezletilá je již svéprávná v rozsahu zcela dostatečném pro účely tohoto řízení. Svéprávnost se, spolu s vyspělostí rozumovou a volní, formuje s narůstajícím věkem. Rozumovou vyspělostí se rozumí schopnost posoudit následky svého vlastního jednání. Nezletilá tedy musí být schopna pochopit jak podstatu právního jednání (v tomto případě povinnost zaplatit stanovené jízdné), tak hlavní následky takového jednání, a to i negativní (v tomto případě zaplatit stanovené jízdné spolu s přirážkou). Objektivně chápaná rozumová a volní vyspělost je odvozena od obecně předpokládané rozumové a volní vyspělosti průměrných jedinců určitého věku. Soud je přesvědčen, že průměrný jedinec od nejméně od 15 let ví, že využívání městské hromadné dopravy není bezplatné a každý, kdo nastoupí do autobusu či jiného prostředku MHD, musí mít platný jízdní doklad. Řízení bylo zahájeno dne [datum], kdy žalované bylo 16 let a 9 měsíců, rozsudek pak byl vydán v době, kdy žalované bylo 17 let a 2 měsíce, způsobilost k uzavírání smlouvy o přepravě osob, z níž pro cestujícího mimo jiné vyplývá povinnost zaplatit stanovené jízdné, byla u žalované vzhledem k jejímu věku nepochybně dána. Její procesní způsobilost se odvíjí od způsobilosti k uzavírání výše zmíněné smlouvy. S ohledem na uvedený věk je proto zároveň nepochybné, že žalovaná mohla sama před soudem prvního stupně v tomto případě jednat. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 200 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., 21 % DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tedy celkem 1 489 Kč. V této výši byla žalobci náhrada nákladů řízení přiznána. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal důvodu pro jiný postup. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje tento rozsudek odůvodnění ve zkráceném znění.