18 C 85/2021-90 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že žalobce poskytl žalovanému na základě jeho žádosti ze dne [datum] revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce, nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky žalobce. Žalovaný se zavázal úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách 5% z dlužné částky, minimálně [částka] měsíčně. Žalovaný postupně vyčerpal k poslednímu dni ([datum]) [částka], neplnil však podmínky smlouvy, když se dostal do prodlení se splácením jednotlivých splátek, proto žalobce dne [datum] od úvěrové smlouvy odstoupil s účinností k [datum] a celý zbytek dluhu žalovaného ve výši zažalované částky se stal splatným. Žalovaný byl upomínán o úhradu dluhu, neuhradil nic. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, že mu je líto, že není schopen plnit své finanční závazky, rodiče za něj zaplatili dne [datum] [částka], [datum] [částka] a [datum] [částka]. Uvedl, že je v pracovní neschopnosti, byl mu přiznán invalidní důchod a má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem. Právní zástupce žalovaného poté vznesl námitku promlčení. Dále uvedl, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Navrhl plnění ve splátkách [částka] měsíčně. 3. Skutečnost, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území Francouzské republiky, zakládá v řízení mezinárodní prvek, a je třeba se zabývat tím, zda je ve věci dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Česká republika i Francouzská republika jsou členy Evropské unie, a proto je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Podle Článku 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního prvku a postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a v řízení bylo zjištěno: 5. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr formou přiděleného úvěrového rámce, který se zavázal žalovaný splácet ve výši 5% z čerpané částky, nejméně [částka] - tzv. komfort čerpání (prokázáno smlouvou/žádostí dne [datum]). Smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru po dobu delší než 30 dnů byla sjednána 8% ze splátky, dále byla sjednána pokuta za spuštění vymáhacího procesu [částka], poplatek za odeslání 1. upomínky [částka], 2. upomínky [částka] (prokázáno smlouvou/žádostí ze dne [datum]). Žalobce je oprávněn od smlouvy dostoupit, ocitl-li se klient v prodlení se splacením více než dvou splátek či jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce (prokázáno čl. VII.2. Všeobecných podmínek [právnická osoba]). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas (prokázáno výpisem úvěrového účtu žalovaného). Žalobce od smlouvy odstoupil z důvodu prodlení se splácením a zároveň žalovaného vyzval k uhrazení dluhu s tím, že k [datum] se stává splatným celý zbytek úvěru (prokázáno dopisem žalobce ze dne [datum] adresovaným žalovanému). Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce žalovaného v souladu s ust. § 142a o.s.ř. vyzval k úhradě zažalované částky včetně upozornění na důsledky nezaplacení (prokázáno výzvou ze dne [datum]). Z výpisu z úvěrového účtu žalového vyplývá, že žalovaný načerpal [částka] a uhradil celkem [částka] (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). 6. Ostatní navržené důkazy soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti, neboť tvrzení již byla prokázána jinak a další důkazy ani nebyly podstatné pro věc. 7. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. 8. Podle § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. 9. Vzhledem k tomu, že k jednání se žalobce ani její zástupce nedostavili, nemohli být poučeni ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o navržení důkazů k prokázání rozhodných skutečností, ze kterých dovozují řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Jak vyplývá z konstantní judikatury, nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2012 sp. zn. 32 Cdo 2528/2010). 10. Soud se zabýval námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný. Otázku, zda nárok je, či není promlčen, je třeba posoudit podle ust. § 609 a následujících občanského zákoníku. Z ust. § 609 občanského zákoníku vyplývá, že právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v promlčecí lhůtě. K promlčení přihlédne soud jen k námitce dlužníka, že je právo promlčeno. Délku promlčení doby stanoví občanský zákoník v ust. § 629 odst. 1 jako tříletou. 11. V daném případě tříletá promlčecí doba běžela nejdříve od října 2020 (datum splatnosti úvěru). Žaloba byla podána dne [datum]. Nalézací řízení tak bylo zahájeno před uplynutím tříleté promlčecí doby, promlčení nelze proto v tomto řízení s úspěchem uplatnit. 12. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je situace, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto Instituce musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. 16. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřil žalobce jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušen