19 C 192/2020 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 2 141 376 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedl, že dne [datum] uzavřeli účastníci řízení pracovní smlouvu, na jejímž základě žalobce vykonával pro žalovanou práci dělníka ve výrobě. Dne [datum] žalovaná doručila žalobci výpověď, jejíž neplatnost žalobce uplatnil v řízení vedeném soudem pod sp. zn. 7 C 173/2017 a dne 21. 4. 2017 žalované oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání. Za období od července 2017 do října 2022, ve kterém žalovaná žalobci nepřidělovala práci, tak žalobci přísluší vůči žalované právo na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Příslušenstvím této pohledávky žalobce za žalovanou je úrok z prodlení v zákonné výši. Tuto pohledávku žalovaná nesplnila ani přes výzvu žalobce ze dne [datum]. 2. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě postavila na stanovisko, že pracovní poměr účastníků řízení žalovaná rozvázala platně. Mimoto žalobce by vzhledem ke svému zdravotníku stavu práci pro žalovanou beztak nebyl schopen vykonávat, a šlo by proto o souběh překážky v práci na straně zaměstnavatele s překážkou na straně zaměstnanci. I z tohoto důvodu by žalobci pohledávka, která je předmětem řízení v projednávané věci, nevznikla. 3. Žalobce je státním příslušníkem Slovenské republiky. 4. Žalovaná má sídlo na území České republiky, a proto je podle čl. 21 odst. 1 písm. a) a čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky. 5. Z pracovní smlouvy, kterou žalobce jako zaměstnanec uzavřel dne [datum] se žalovanou jako zaměstnavatelkou, soud zjistil, že sjednali jako druh práce dělník, místo výkonu práce [obec] a [obec] a den nástupu do práce [datum]. 6. Z výpovědi, kterou dala žalovaná žalobci dne [datum], soud zjistil, že žalovaná rozvázala pracovní poměr účastníků řízení výpovědí, protože žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci. Výpovědní doba uplynula dne [datum]. 7. Z dopisu zástupkyně žalobce žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce trval na dalším zaměstnávání. 8. Soud vzal za své skutkové zjištění shodné skutkové tvrzení účastníků řízení, že žalovaná v období po [datum] žalobci nepřidělovala práci. 9. Z dopisu zástupkyně žalobce žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou ke splnění části pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci. 10. Soudu je z jeho činnosti známo, že rozsudkem ze dne 22. 10. 2021, č.j. 7 C 173/2017 – 310, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č.j. 23 Co 22/2022 – 339, nabyl právní moci dne [datum], zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru účastníků řízení výpovědí, kterou žalovaná dala žalobci dopisem ze dne [datum]. 11. Pracovní poměr účastníků řízení tedy trval od [datum] do [datum]. Žalovaná v období po [datum] žalobci nepřidělovala práci. Rozsudkem ze dne 22. 10. 2021, č.j. 7 C 173/2017 – 310, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č.j. 23 Co 22/2022 – 339, nabyl právní moci dne [datum], soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru účastníků řízení výpovědí, kterou žalovaná dala žalobci dopisem ze dne [datum]. 12. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu žalobou, kterou žalobce uplatnil neplatnost rozvázání pracovního poměru účastníků řízení, žalobou v řízení vedeném soudem pod sp. zn. 19 C 169/2017, dopisem žalované žalobci ze dne [datum], vyúčtováními mzdy žalobce za období od ledna 2017 do dubna 2017 a záznamem o vyšetření žalobce ze dne [datum] a návrh žalované na provedení důkazu podáními žalované ze dne [datum] a ze dne [datum], protože již provedené důkazy ustavují skutkový děj v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 13. Podle § 16 věta první zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění účinném do 31. 12. 2013, poměry z pracovní smlouvy se řídí – pokud se účastníci nedohodnou na něčem jiném – právem místa, kde pracovník vykonává práci. 14. Žalobce pro žalovanou vykonával práci na území České republiky, a proto je rozhodným hmotným právem pro pracovní poměr účastníků řízení právo České republiky. Účastníci řízení se od tohoto pravidla neodchýlili, protože při uzavření pracovní smlouvy ze dne [datum] odkázali na zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (čl. I., čl. IV., čl. VIII. a čl. XI. uzavřené pracovní smlouvy). 15. Podle § 48 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, práce pracovní poměr může být rozvázán jen výpovědí. 16. Byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr podle § 51 odst. 1 zákoníku práce uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a zákoníku práce. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. 17. Podle § 51 odst. 2 zákoníku práce výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63 zákoníku práce. 18. Dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr podle § 69 odst. 1 zákoníku trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. 19. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 20. Žalobci by vůči žalované mohlo vzniknout právo na náhradu mzdy jen v případě, že by žalovaná dala žalobci neplatnou výpověď. Soud však žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru účastníků řízení výpovědí, kterou žalovaná dala žalobci dopisem ze dne [datum], zamítl a uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. 21. Chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel zabránit tomu, aby nastaly právní účinky vyplývající z rozvázání pracovního poměru, musí ve lhůtě dvou měsíců podat u soudu žalobu na určení, že právní úkon o rozvázání pracovního poměru je neplatný; nebyla-li taková žaloba podána, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu, i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po uplynutí dvouměsíční lhůty se soud již nemůže otázkou platnosti rozvazovacího úkonu zabývat, a to ani jako otázkou předběžnou; to platí i v řízení o žalobě na určení, že pracovní poměr trvá (tak již v poměru k právní úpravě účinné před [datum] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997, pod poř [číslo]). 22. Soud v projednávané proto nemůže (nesmí) platnost rozvázání pracovního poměru účastníků řízení posuzovat znovu, a to ani jako předběžnou otázku, a vychází z toho, že jejich pracovní poměr na základě výpovědi, kterou žalovaná dala žalobci dopisem ze dne [datum], zanikl uplynutím výpovědní doby dne [datum]. Po zániku pracovního poměru účastníků řízení nebyla žalovaná povinna nadále přidělovat žalobci práci. 23. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl 24. Při jednání konaném dne [datum] vznesl žalobce vůči předsedovi senátu námitku podjatosti. Důvody, pro které lze pochybovat o jeho nepodjatosti, však spatřoval výlučně v okolnostech, které spočívají v rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 19 C 169/2017, avšak nemohou důvodem k vyloučení (§ 14 odst. 4 o.s.ř.). Soud má proto za to, že vznesená námitka podjatosti není důvodná. Se zřetelem k tomu, že ji žalobce uplatnil při jednání, při němž soud o věci rozhodl, nepředkládal věc nadřízenému soudu k rozhodnutí o této námitce (§ 15b odst. 2 o.s.ř.). 25. Plně procesně úspěšné žalované by vůči žalobci příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, avšak žalovaná se tohoto práva vzdala, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 26. Žalobce po zahájení řízení v projednávané věci změnil žalobu tak, že se po žalované domáhal zaplacení dalších 1 940 622 Kč. Soud změnu žaloby připustil. Z tohoto důvodů žalobci podle § 6a odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vznikla povinnost doplatit soudní poplatek. Výše soudního poplatku za řízení