20 C 131/2021-35 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala peněžitého plnění z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] dne [datum]. Žalovanému bylo poskytnuto 6 000 Kč a vrátil pouze 2 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena. 3. Z provedeného dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu, že [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, kterou bylo žalovanému poskytnuto 6 000 Kč za úrok ve výši 799 Kč, za poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a za poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 408 Kč. V souvislosti s uzavíráním smlouvy pracovnice společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] vyplnila zákaznickou kartu, kam zaznamenala, že žalovaný má příjem ze zaměstnání a z invalidního důchodu ve výši 8 000 Kč resp. 5 846 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 18 000 Kč, odhadované měsíční výdaje žalovaného měly dosahovat částky 1 500 Kč. Úvěrová poradkyně měla vycházet z potvrzení o příjmu a z důchodového výměru. Pohledávku vůči žalovanému společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k plnění. 4. Výslech svědkyně [jméno] [příjmení] soud neprovedl, neboť žalobkyně od tohoto důkazního návrhu ustoupila. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. o. z. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření uvedené smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 8. S ohledem na shora citovanou právní úpravu soud hodnotil, zda žalobkyně před uzavření smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr. Následkem případného nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 9. Hodnocení úvěruschopnosti nemůže poskytovatel spotřebitelského úvěru založit pouze na prohlášení dlužníka. Prohlášení dlužníka obsažené ve smlouvě o zápůjčce, že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou, je pro posouzení úvěruschopnosti zcela nedostatečné. Zda byly skutečně ověřeny příjmy žalovaného z dokladů označených v kartě zákazníka, není možné ověřit stejně jako zjištění, která z nich byla učiněna. Výdaje zjevně ověřeny nebyly a jejich výše působí nepravděpodobně nízká. Ostatní příjmy domácnosti nejsou nijak rozvedeny. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud provedl všechny žalobkyní navržené důkazy, žádné další důkazy k prokázání svých tvrzení žalobkyně nenavrhla. K jednání, na které byla řádně a včas předvolána, se žalobkyně nedostavila, proto jí soud nemohl poskytnout v tomto směru poučení. 10. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy soud žalobkyni přiznal pouze tu část poskytnuté jistiny, která není kryta platbami žalované. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo též na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s tím, že prodlení nastalo až v důsledku doručení předžalobní výzvy (§ 573 o. z.). Ve zbylé části úroku z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 13. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Nálady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Žalobkyni přísluší odměna zástupce za tři úkony právní služby do podání návrhu ve věci samé (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po 200 Kč spolu s náhradou hotových výdajů po 100 Kč za každý z úkonů a odměna za jeden úkon po podání návrhu ve věci samé (účast u jednání) po 1 000 Kč spolu s náhradou hotových výdajů po 300 Kč. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. má žalobkyně právo na náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů zastoupení.