20 C 98/2022-20 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 470,72 Kč, úroku a úroku z prodlení z titulu smlouvy o půjčce [číslo] kterou dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena. 3. Z provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, že dne [datum] uzavřeli žalovaný a [právnická osoba] smlouvu, kterou bylo žalovanému poskytnuto 10 000 Kč za poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalovanému na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k plnění. 4. Nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavření smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Samotná karta zákazníka není v tomto směru dostačující, neboť informace tam uvedené nelze nijak ověřit. [právnická osoba] vyšla z toho, že žalovaný žije s partnerkou v nájmu za 4 000 Kč, má učňovské vzdělání, je zaměstnaný u společnosti [právnická osoba] se mzdou 20 600 Kč, má jednu vyživovací povinnost. Odhadované měsíční výdaje domácnosti žalovaného pak byly uvedeny ve výši 8 000 Kč a ostatní náklady, jako výživné apod. ve výši 3 000 Kč. Dle údajů v zákaznické kartě žalovaný předložil nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, výplatní pásky a SIPO. 5. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 obč. zák. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. obč. zák. 7. Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření uvedené smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 9. S ohledem na shora citovanou právní úpravu soud hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované splácet předmětný úvěr. 10. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 11. Hodnocení úvěruschopnosti nemůže poskytovatel spotřebitelského úvěru založit pouze na prohlášení dlužníka. Údaje uvedené v zákaznické kartě nelze zpětně ověřit. Žalovaný, pokud má být vycházeno ze zákaznické karty, bydlel v době uzavření smlouvy v nájmu. Výdaje na bydlení se jeví nevěrohodně nízké. U výdajů domácnosti není zřejmé, z čeho vycházejí. Nebylo prověřováno, jestli žalovaný nemá nějaké dluhy po splatnosti, jestli proti němu nejsou vedeny exekuce apod. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nepostupovala s dostatečnou odbornou péči. Tím právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o zápůjčce je z tohoto důvodu neplatná. 12. Soud provedl všechny žalobkyní navržené důkazy, žádné další důkazy k prokázání svých tvrzení žalobkyně nenavrhla. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. K jednání, na které byla řádně a včas předvolána, se žalobkyně nedostavila, proto jí soud nemohl poskytnout v tomto směru poučení. 13. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy soud posoudil poskytnutou jistinu jako bezdůvodné obohacení. Při neexistenci ujednání o úrocích a poplatcích byla celá poskytnutá částka pokryta platbami žalovaného, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak dle obsahu spisu mu v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné náklady. Odtud výrok II.