14 C 161/2023-38 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 14. 5. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli jistinu spolu s úrokem 12,99 % ročně. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce zesplatnil úvěr dopisem ke dni 3. 12. 2022. Žalobce požadoval zaplatit částku 67 173,92 Kč jakožto dlužnou jistinu, poplatky ve výši 2 630 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 454,20 Kč za období 14.5.2021 do 1.2.2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 623,34 Kč za období od 14.5.2021 do 1.2.2023, smluvní úrok ve výši 12,99 % ročně z částky 67 173,92 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 173,92 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je bulharský občan. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Žalovaný měl v době zahájení řízení v projednávané věci bydliště na území České republiky, a proto je podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného. 4. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 6. Žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli 14. 5. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] sjednali výši úroku, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 14. 5. 2021). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 70 000 Kč, doposud žalovaný uhradil celkem částku 16 633,88 Kč (prokázáno výpisem z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného za období květen 2021, listinou nazvanou„ Stav úvěru v minulosti“ ke dni 4. 8. 2023). Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, zesplatnil právní předchůdce žalobce úvěr dopisem ke dni 3. 12. 2022 (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 12. 2022, podacím archem ze dne 6. 12. 2022). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 69 803,92 Kč smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 1. 2. 2023 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2023, přílohou č. 1/ seznam pohledávek ze dne 1. 2. 2023). Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 13. 2. 2023 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 2. 2023 vč. podacího archu). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu řádnou předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2023, podacím archem ze dne 16. 2. 2023). 7. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný měl za období únor-duben 2021 průměrný čistý měsíční příjem 31 662 Kč, neměl žádné mimořádné pravidelné výdaje s výjimkou inkasa úvěru v průměrné výši za toto období cca 10 180 Kč. V únoru 2021 taktéž žalovaný obdržel částku cca 195 000 Kč na základě kontokorentu, kterou si obratem vybral; po celou dobu však udržoval zůstatek svého účtu v kladné bilanci (prokázáno výpisy z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného za období únor-duben 2021). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl příjmy v celkové výši 28 763 Kč, ohledně životních i splátkových výdajů uvedl částku 0 Kč, právní předchůdce žalobce proto nahlédnutím do bankovního registru zjistil u žalovaného existujíc úvěr s pevnou měsíční splátkou 12 178 Kč a dále kontokorentní úvěr (limit 5 000 Kč), revolvingový úvěr (limit 5 000 Kč) a kreditní kartu (limit 15 000 Kč) s celkovými orientačními splátkami ve výši 750 Kč měsíčně (prokázáno vyjádřením právního předchůdce žalobce). 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a poskytovatel úvěru (žalobce) uzavřeli 14. 5. 2021 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřené smlouvy jsou smlouvami adhezními – uvedené doložky jsou platné, neboť žalovaný byl s jejich významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne zejména z článku 1.1 smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 9. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 10. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že právní předchůdce žalobce vycházel především z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl průměrný příjem ve výši 28 763 Kč měsíčně, životní a splátkové výdaje ve výši 0 Kč měsíčně. Poskytovatel úvěru z výpisů z účtu žalovaného zjistil, že žalovaným uvedená částka odpovídá příjmu na účtu. Poskytovatel úvěru dále z interního systému zjistil výši splátkových výdajů žalovaného v celkové výši 12 928 Kč měsíčně. Náklady na živobytí stanovil poskytovatel úvěru na základě svého ekonomického modelu na částku 6 726 Kč měsíčně, žádné mimořádné výdaje žalobce u žalovaného nezjistil. Po odečtení takto stanovených životních nákladů a celkového splátkového zatížení žalovanému dle výpočtu poskytovatele úvěru měla zbývat měsíčně částka 14 642 Kč k pokrytí životních nákladů. 11. Na základě shora uvedeného má soud za to, že poskytovatel úvěru svou povinnost zkoumat úvěruschopnost splnil. Poskytovatel úvěru řádně ověřil příjmy žalovaného ve výši cca 31 000 Kč na základě výpisů z účtu žalovaného. Poskytovatel úvěru dále řádně prověřil splátkové výdaje žalovaného, a to v částce přibližně 13 000 Kč měsíčně; dále se zabýval i životními výdaji, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr ve výši 0 Kč, poskytovatel úvěru však stanovil tyto výdaje na částku cca 7 000 Kč. Zároveň dospěl k závěru, že žalovanému by měla po odčtení splátkových výdajů (včetně splátky poskytovaného úvěru) měsíčně zbýt na úhradu životních potřeb částka cca 14 000 Kč (při výpočtu byl použit žalovaným deklarovaný příjem v částce 28 000 Kč), tedy asi o 7 000 Kč vyšší, než jak ji stanovil poskytovatel úvěru. S přihlédnutím k předloženým výpisům z účtu žalovaného se zdá tato úvaha být odpovídající skutečnosti, neboť žalovaný zjevně netrpěl špatnou platební morálkou, když jeho účet ve sledovaném období nevykazoval záporný zůstatek a z výpisů nelze ani vypozorovat sklony k rizikovým jednáním (např. opakované půjčky, sázení apod.). 12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada