ECLI: ECLI:CZ:OSKO:2023:14.C.163.2023.1 Datum: 2023-09-14 Předmět: o zaplacení 36 871 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2993 z. č. 89/2012 Sb.", "§ z. č. 257/2016 Sb."] ["peněžité plnění""smlouva o úvěru"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o zaplacení 36 871 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 2991 (89/2012 Sb.), § 2395 (89/2012 Sb.), § 588 (89/2012 Sb.), § 2993 (89/2012 Sb.).
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 6. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 22. 10. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce poskytl žalované převodem na bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, a to v 6 měsíčních splátkách po 5 051 Kč (včetně měsíčního pojištění neschopnosti splácet ve výši 460 Kč). Smlouva byla uzavřena na dálku skrze e-mailovou komunikaci, žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a zaslaným jedinečným kódem. Úvěruschopnost žalované byla prověřena z informací získaných od žalované a dále porovnáním s databázemi SOLUS a NRKI. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, do zesplatnění úvěru neuhradila nic. Žalobci proto vzniklo právo i na smluvní pokutu ve výši 998 Kč za 2 splátky, s nimiž byla žalovaná v prodlení (pokuta 499 Kč za prodlení s 1 splátku o více jak 30 dní), dále na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč (náhrada 200 Kč za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení o více jak 15 dnů). Následkem nesplácení úvěru žalovanou došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné dne 18. 11. 2020 o více než 65 dnů, k zesplatnění došlo dne 24. 1. 2021. V důsledku zesplatnění úvěru přirostly dosud nezaplacené úroky k nezaplacené jistině úvěru, čímž došlo ke vzniku nové jistiny ve výši 25 191,84 Kč. Z důvodu zesplatnění úvěru dále vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od 26. 1. 2021 do zaplacení. Po zesplatnění úvěru žalovaná žalobci uhradila částku 100 Kč, a to dne 19. 4. 2021. Žalovaná tak žalobci dluží částku 25 091,84 Kč (původní jistina ve výši 20 000 Kč + zesplatněné úroky ve výši 5 191,84 Kč), smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 25 191,84 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do 19. 4. 2021 a z částky 25 091,84 Kč za dobu od 20. 4. 2021 do 6 5. 6. 2023, tedy smluvní pokutu ve výši 9 002 Kč, smluvní úrok ve výši 119,9 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do 16. 2. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 17. 2. 2021 do zaplacení a úhradu pojištění ve výši 1 380 Kč (3 měsíce nezaplaceného pojištění). Žalobce však po žalované požadoval částku 27 869 Kč (částky 25 191 Kč + 998 Kč + 400 Kč + 1 380 Kč) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 27 969 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do 19. 4. 2021 ve výši 531,99 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 869 Kč za dobu od 20. 4. 2021 do zaplacení, částku 9 002 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do 16. 2. 2021 ve výši 1 379,84 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč za dobu od 17. 2. 2021 do zaplacení, za dobu od 26. 1. 2021 maximálně však do výše 33 055 Kč (včetně částky 1 379,84 Kč). Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.
3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:
4. Účastníci uzavřeli 23. 10. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] sjednali výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky; dále ujednali smlouvu o pojištění žalované proti neschopnosti splácet, jejíž uzavření bylo podmíněno uzavřením výše uvedené smlouvy o úvěru a která tak tvořila nedílnou součást úvěrové smlouvy (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 23. 10. 2020, předsmluvním formulářem, dodatkem [číslo] ke smlouvě o úvěru ze dne 23. 10. 2020, oznámením o schválení úvěru ze dne 26. 10. 2020, smlouvou o pojištění ze dne 23. 10. 2020). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 20 000 Kč, přičemž žalobci uhradila částku 100 Kč (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru ze dne 23. 10. 2020, kartou klienta ke dni 5. 6. 2023). Protože žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, stal se úvěr na základě smlouvy automaticky splatným ke dni 24. 1. 2021; na tento následek byla žalovaná upozorněna dopisy ze dne 21. 12. 2020 a ze dne 18. 1. 2021 (prokázáno smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 23. 10. 2020, upozorněním na možnost zesplatnění a výzvou k zaplacení ze dne 21. 12. 2020, upozorněním na možnost zesplatnění a výzvou k zaplacení ze dne 18. 1. 2021, oznámením o zesplatnění ze dne 24. 1. 2021). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 27 869 Kč smluvní pokutu, úroky a úroky z prodlení. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 17. 5. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 17. 5. 2023, podacím archem ze dne 17. 5. 2023).
5. Před poskytnutím úvěru zkoumal žalobce úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla od 1. 7. 2020 zaměstnána na dobu určitou do 30. 6. 2021 u společnosti [právnická osoba] (prokázáno listinou„ Prohlášení klienta“ ze dne 22. 10. 2020, listinou„ Hodnocení klienta“ ze dne 22. 10. 2020, potvrzeními o příchozí úhradě – příjmu žalované ze dne 17. 9. 2020 a ze dne 19. 10. 2020, potvrzením o příjmu ze dne 21. 10. 2021). Z výplatních pásek žalované za měsíce srpen-září 2020 vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činil cca 16 500 Kč (prokázáno potvrzeními o příchozí úhradě – příjmu žalované ze dne 17. 9. 2020 a ze dne 19. 10. 2020); dle potvrzení o příjmu zaměstnavatele činil průměrný čistý měsíční příjem žalované za období červenec-září částku cca 17 400 Kč (prokázáno potvrzením o příjmu ze dne 21. 10. 2020). Žalobce prověřil žalovanou v registru SOLUS (žádný negativní záznam) a v databázi NRKI (skóre 387, tj. kategorie II. – střední riziko; prokázáno výpisem z registru SOLUS ze dne 14. 10. 2020, výpisem z NRKI ze dne 14. 10. 2020). Při poskytování úvěru vycházel žalobce z čistého měsíčního příjmu žalované v částce 16 544 Kč a celkových výdajů v částce 6 660 Kč (z toho životní minimum 3 860 Kč, náklady na bydlení 2 800 Kč, finanční rezerva 1 000 Kč), dále pak vyšel ze zjištění, že žalovaná bydlí u rodičů (prokázáno listinou„ Hodnocení klienta“ ze dne 22. 10. 2020).
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a žalobce uzavřeli 23. 10. 2020 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované
(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že při posuzování vycházel z pořízených výstupů databází SOLUS a NRKI, dále informací sdělených žalovanou a dokladů o příjmech. Žalobce zjistil průměrný příjem žalované na základě potvrzení o příchozí úhradě – příjmu žalované ze dne 17. 9. 2020 a ze dne 19. 10. 2020 na částku 16 544 Kč. Ohledně výdajů žalobce vycházel z informací od žalované, která uvedla výdaje na bydlení v částce 2 800 Kč, dále jí na výdaje žalobce připočetl životní minimum (3 860 Kč) a finanční rezervu 1 000 Kč. Žalobce dále prověřil žalovanou v databázích SOLUS a NRKI. Takto dospěl k použitelnému příjmu žalované v částce 8 884 Kč měsíčně.
9. Na základě výše uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované nesplnil. Žalobce se zabýval příjmy žalované, jejichž výši si ověřil jednak potvrzeními o příchozí úhradě – příjmu žalované ze dne 17. 9. 2020 a ze dne 19. 10. 2020, jednak potvrzením od zaměstnavatele. Žalobce se však téměř nezabýval výdaji žalované, podrobněji zkoumal pouze splátkové výdaje, částečně i výdaje na bydlení, které již neověřoval. Ve prospěch žalobce nepochybně svědčí skutečnost, že žalované na výdaje započetl částku životního minima a finanční rezervu v celkové výši 4 860 Kč. V jeho neprospěch však jde fakt, že životní minimum použil zjevně automaticky namísto skutečných výdajů ža
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.