14 C 253/2023-32 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 9. 2023 domáhala zrušení své vyživovací povinnosti k žalovanému stanovenou rozsudkem Okresného súdu Vranov nad Topľou, č. j. , Anonymizováno, , ve výši 30 % životního minima na nezaopatřené nezletilé dítě podle zvláštního předpisu. Svou žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný je její syn, který dosáhl věku zletilosti, ukončil vzdělání a začal pracovat v zaměstnaneckém poměru, takže je schopen se živit sám.2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil (č. l. 12) tak, že ke dni 31. 8. 2023 ukončil studium a od 1. 9. 2023 nastoupil do zaměstnání. V roce 2006 byl svěřen do výchovy otce , jméno FO, , matka (žalobkyně) o něj neprojevovala zájem, nedávala mu dárky, stanovené výživné neplatila (pro vymožení výživného byla vedena exekuce), nicméně v současnosti již žádný dluh na výživném nevázne. Od roku 2007 do roku 2022 měla být žalobkyně v Anglii, žalovaný její příjem nezná, měsíční výživné činilo 540 Kč.3. Žalovaný v rámci svého vyjádření vznesl vzájemný návrh, když požadoval, aby mu bylo zpětně přiznáno výživné dalších 150 EUR od jeho nástupu do mateřské školky.4. Žalobkyně se k vzájemnému návrhu vyjádřila (č. l. 23, 29) tak, že si vůči žalovanému splnila všechny své povinnost a v tomto řízení proti ní nemůže žalovaný uplatňovat další nároky. Nárok na zpětné vyplacení výživného považuje za nedůvodný a namítla jeho promlčení, přičemž odkázala na § 77 (slovenského) zákona o rodine.5. Mezinárodní soudní příslušnost tuzemských soudů k projednání a rozhodnutí sporu je dána, neboť podle čl. 3 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovací povinností, je příslušný soud místa, v němž má odpůrce (žalovaný) místo obvyklého pobytu. České soudy tak jsou příslušné pro vedení řízení o zrušení vyživovací povinnosti, přičemž pro řízení o vzájemné žalobě jsou příslušné podle písm. b) téhož článku, jelikož v České republice má oprávněný (žalovaný) místo obvyklého pobytu.6. Ohledně skutkových zjištění soud vyšel ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), že žalobce ukončil k 31. 8. 2023 své vzdělávání a od 1. 9. 2023 je zaměstnaný. Uvedené je dále prokázáno vysvědčením o maturitní zkoušce žalovaného ze dne 19. 9. 2023 vystavené Středním odborným učilištěm plynárenským Pardubice a pracovní smlouvou ze dne 31. 8. 2023 uzavřenou se společností , právnická osoba, . na pozici „skladník – logistik“ s datem nástupu do práce dne 1. 9. 2023.7. Vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému byla stanovena rozsudkem Okresného súdu Vranov nad Topľou, sp. zn. , Anonymizováno, , tak, že byla zvýšena od prosince 2013 na 30 % životního minima na nezaopatřené nezletilé dítě podle zvláštního předpisu.8. K orientačnímu zjištění poměrů žalovaného soud provedl jeho účastnický výslech, jímž bylo prokázáno, že studoval střední školu v Pardubicích. Se studiem měl výdaje na dopravu, ubytování a jídlo přibližně 3 500 Kč měsíčně, dále platil učebnice a telefon a měl běžné výdaje za oblečení, drogerii a kulturu, celkově jde o částku zhruba 6 – 7 000 Kč měsíčně. Kvůli zdravotnímu stavu žalovaný zvýšené výdaje neměl. Žalovaný hraje na kytaru a též provozuje airsoft, kde má výdaje na zbraně a vybavení, zároveň ale měl s airosftem spojenou brigádu a vydělal si zhruba 500 Kč za týden. Veškeré výdaje žalovanému hradil otec a navíc mu dával kapesné 350 Kč týdně. Během týdne žalovaný bydlel na internátě a o víkendu u otce, který pracuje ve Škodovce jako manipulant a má příjem přibližně 36 000 Kč. Od 1. 12. 2023 žalovaný nastupuje do zaměstnání do nové společnosti.9. Všechny výše uvedené důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné včetně účastnického výslechu žalovaného, který koresponduje s listinnými důkazy a který potvrzuje, že žalovaný má běžné výdaje přiměřené jeho věku a stavu.10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně a její právní zástupce omluvili z účasti na jednání a požádali o projednání a rozhodnutí věci v jejich nepřítomnosti, nemohl soud žalobkyni poskytnout poučení o povinnosti tvrzení a důkazní (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) ohledně jejích příjmových, majetkových a jiných poměrech. Žalobkyně se tím, že se dobrovolně nezúčastnila jednání, vzdala dobrodiní poučení, jednání nemůže být jen kvůli tomu odročeno a žalobkyně nemůže ani v odvolacím řízení úspěšně namítat, že nebyla poučena a soud proto vyšel z toho, že ohledně svých poměrů nic konkrétního netvrdila (a neprokázala).11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.12. Rozhodné právo je právo české, a to podle čl. 15 nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovací povinností a s odkazem na čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu ze dne 23. 11. 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti, neboť oprávněný z vyživovací povinnosti (žalovaný) má místo obvyklého pobytu v České republice.13. Vyživovací povinnost jako součást práva rodinného se od 1. 1. 2014 řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jak se podává z přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 o. z.14. Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.15. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.16. Podle § 913 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2).17. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.18. Podle § 916 o. z. neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.19. Podle § 921 odst. 1 o. z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.20. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.21. Žalovaný nebyl schopen sám se živit do 31. 8. 2023, neboť se studiem připravoval na budoucí povolání. Od 1. 9. 2023 je zletilý žalovaný zaměstnán, takže je fakticky i právně schopen sám se živit a žaloba je v tomto ohledu důvodná. Soud proto s účinností od 1. 9. 2023 vyživovací povinnost žalobkyně stanovenou rozsudkem Okresného súdu , adresa, nad Topľou zrušil (výrok I.).22. Důvodný je však co do základu i vzájemný návrh žalovaného na zvýšení výživného. Vzájemný návrh žalovaného byl podán dne 9. 10. 2023, takže podle § 922 odst. 1 o. z. je možno výživné zpětně přiznat od 9. 10. 2020 do 31. 8. 2023 (kdy vyživovací povinnost žalobkyně zanikla – viz výše). Naopak za dobu předcházející 9. 10. 2023 výživné přiznat nelze, a to i bez námitky promlčení vznesené žalobkyní (výrok III.).23. Ohledně zkoumání důvodnosti výše požadovaného výživného (dalších 150 EUR měsíčně) soud vyšel na straně oprávněného (žalovaného) z jeho odůvodněných potřeb. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že řízení o určení výše výživného není vyúčtovacím sporem. Výživné nelze spočítat „na korunu“ a postrádá smyslu detailní rozbor jednotlivých desítek položek, které každá fyzická osoba musí vydat na své živobytí. Smyslem řízení je stanovit zákonnou vyživovací povinnost, která bude odpovídat životní úrovni žalobkyně, odůvodněným potřebám žalovaného a schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalobkyně.24. Soud tak vychází z nezpochybnitelných základů, že žalovaný je již ve věku dospělosti a má tak plně rozvinuté potřeby dospělého člověka, jejichž existenci soud považuje za notorietu, jež není třeba blíže prokazovat (potraviny, ošacení, drogerie atd.). Oprávněné potřeby žalovaného byly dále zvyšovány internátním studiem na střední škole.25. Při hodnocení poměrů žalobkyně je třeba vyjít z toho, že ohledně nich žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. V takovém případě je nutné aplikovat § 916 o. z. (žalobkyně neprokázala své příjmy a neumo