17 C 41/2023-42 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 17 455,55 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dne [datum]. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni kromě jistiny 17 000 Kč také úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek celkem ve výši 14 598 Kč a vše splatit do [datum]. Žalovaná uhradila pouze 9 665,99 Kč v čtyřech řádných splátkách. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena postupitelem. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 12 105,10 Kč, úroku ve výši 12 025,73 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty 5 350,45 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, že je pravda, že si půjčila 17 000 Kč, je schopná splácet po 1 500 Kč měsíčně. 3. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná požádala [právnická osoba] o úvěr ve výši 17 000 Kč, uvedla, že pobírá invalidní důchod, předložila výměr invalidního důchodu a sdělení o příspěvku na mobilitu a příspěvku na péči, uvedla příjmy 12 736 Kč a 4 950 Kč, výdaje na bydlení a energie 2 000 Kč měsíčně a 2 000 Kč další výdaje, splácí měsíčně stávající půjčky částkou 4 992 Kč, bydlí u rodinného příslušníka, je svobodná, má základní vzdělání. Z oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná od ledna 2019 pobírala invalidní důchod třetího stupně ve výši 12 736 Kč měsíčně. Ze sdělení Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Příbrami ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná dostala příspěvek na mobilitu 550 Kč. Z potvrzení Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Příbrami ze dne [datum] soud zjistil, že osobě poskytující péči žalované byl od ledna 2007 přiznán příspěvek na péči, z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Příbrami ze dne [datum] soud zjistil, že příspěvek na péči byl od [datum] zvýšen na 4 000 Kč měsíčně. Z výpisu příchozích plateb na účet žalované v září 2019 má soud za prokázané, že žalované přišel příspěvek na mobilitu 550 Kč a invalidní důchod 12 736 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná s tímto věřitelem uzavřela smlouvu o úvěru v částce 17 000 Kč a zavázala se jej splácet v 14 splátkách po 2 257 Kč, strany si dohodly, že dlužná částka bude 31 598 Kč, z čehož je 14 598 Kč částka nákladů spotřebitelského úvěru, dohodly si smluvní pokutu pro případ prodlení se splátkou 0,5 % denně z dlužné částky. Z informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že náklady spotřebitelského úvěru tvořily úrok 15 % ročně, úhrada za poskytnutí úvěru 8 330 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 1 571 Kč a inkasní poplatek 3 060 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, z oznámení ze dne [datum] má soud za prokázané, že to postupitel žalované oznámil. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro věc významné skutečnosti. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o úvěr a poskytla za tímto účelem osobní údaje a údaje k posouzení své úvěruschopnosti, předložila doklady o svých příjmech, poté byla uzavřena smlouva mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovanou, a žalované byl poskytnut úvěr v částce 17 000 Kč. Strany si sjednaly náklady úvěru celkem 14 598 Kč. Žalovaná na dluh uhradila 9 665,99 Kč. Pohledávka byla smlouvou postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena postupitelem. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen„ o. z“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně jsou podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalované úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalovaná vyplnila v žádosti o úvěr údaje o své osobě, uvedla svou příjmovou situaci, osobní stav, bydlení u rodinného příslušníka, obecnou informaci k výdajům. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost a to ověřením jím uvedených příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Věřitel získal od žalované doklady o jejích příjmech, z nichž mohl zjistit, že žalovaná je pro svůj zdravotní stav odkázána na péči jiné osoby, do jejích příjmů nelze započítávat příspěvek na péči, neboť kompenzuje ztrátu příjmu osobě pečující, příjem žalované z důchodu a příspěvku na mobilitu byl nízký i vzhledem k již uvedenému zadlužení. Věřitel neověřil další závazky žalované, uváděla, že splácí již měsíčně částku 4 992 Kč měsíčně a ve smlouvě s věřitelem se měla zavázat ke splátce 2 257 Kč měsíčně, což soud již hodnotí jako vyšší závazek, věřitel mohl prověřit žalovanou v dostupných registrech dlužníků, vyžádat si celý výpis z jejího účtu a zejména prověřit další její výdaje, kdy se dají očekávat vyšší výdaje spojené s nepříznivým zdravotním stavem, výdaje na bydlení žalovanou uvedené neodpovídaly situaci na trhu s bydlením a energiemi. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř. Žalobkyně tedy neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, která žalované byla poskytnuta jako jistina úvěru sníženou o 9 665,99 Kč, kterou žalovaná uhradila. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalované oznámena. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 7 334,01 Kč. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení, kdy v tomto poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 4. 2022, který dovodil, že s odkazem na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru,„ z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy při započtení žalovaného příslušenství procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá práv