20 C 156/2023-32 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Tvrdila, že žalované poskytla 20 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 16 360 Kč, z čehož jí žalovaná dosud vrátila 16 120 Kč. Před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované. 2. Žalovaná učinila nesporným, že jí žalobkyně poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. V době uzavření smlouvy platila výživné na dvě nezletilé děti v souhrnné výši 6 000 Kč měsíčně. Za trvání smluvního vztahu utekla od partnera, kde nechala všechny podklady k úvěru, a neměla prostředky na splácení. 3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, že žalobkyně a žalovaná dne [datum] uzavřely smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr nikoliv na bydlení ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala vedle poskytnuté jistiny vrátit úrok ve výši 3 960 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč, to vše v týdenních splátkách po 606 Kč. Sjednanou jistinu žalobkyně žalované předala v hotovosti před uzavřením smlouvy (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]). Při uzavírání smlouvy žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná je zaměstnaná v Penny marketu s měsíčním příjmem ve výši 18 122 Kč. Na straně výdajů kalkulovala s životními náklady na bydlení ve výši 4 872 Kč a s životním minimem na ověření ve výši 4 360 Kč. Nezjišťovala, zda žalovaná platí výživné - určená kolonka je ponechaná bez vyplnění, stejně jako jiné výdaje, jako např. telefon, internet, rozhlas, spoření, pojištění), bankovní a nebankovní závazky, splátky exekucí nebo jiné srážky (prokázáno evidenční kartou klienta). Žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 16 120 Kč (prokázáno rozpisem splátek). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění (prokázáno předžalobní upomínkou a podacím archem). 4. Pro nadbytečnost soud neprovedl k důkazu formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 obč. zák. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. obč. zák. 6. Podle § 2395 obč. zák. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. S ohledem na shora citovanou právní úpravu soud hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované splácet předmětný úvěr. 9. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18). 10. Hodnocení úvěruschopnosti nemůže poskytovatel spotřebitelského úvěru založit pouze na prohlášení dlužníka. Údaje uvedené v zákaznické kartě nelze zpětně ověřit. Žalovaná se v řízení bránila tvrzením, že v době uzavření smlouvy platila výživné na své dvě děti. Aniž by soud zjišťoval, jestli tomu tak bylo, žalobkyně ponechala výdajovou stránku žalované prakticky bez jakýchkoliv relevantních zjištění. Výdaje pojala čistě paušálně, aniž by ověřovala jejich skutečnou výši. Neprověřila, zda žalovaná splácí jiné úvěry či zápůjčky nebo jestli dokonce nemá nějaké po splatnosti či vymáhané exekučně. Neověřila, zda žalovaná platí výživné. Bez povšimnutí ponechala běžné výdaje, jako náklady na telefon, internet apod. Není zřejmé, jaké výdaje jsou obsaženy v částce 4 360 Kč, co víc dle formuláře jde o číslo bez reálného podkladu používané žalobkyní výhradně k ověřování úvěruschopnosti. Není zřejmé, z čeho žalobkyně vyšla při ověření nákladů na bydlení. Dle formuláře neměla k dispozici např. nájemní smlouvu či SIPO, kde by se reálné výdaje žalované projevily. Měsíční souhrn splátek tohoto úvěru měl odpovídat přibližně 13 % měsíčního příjmu žalované, který nelze považovat za vysoký. Soud proto dospěl k závěru, že při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr nepostupovala s dostatečnou odbornou péči. Tím právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o zápůjčce je z tohoto důvodu neplatná. 11. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy soud žalobkyni přiznal pouze tu část poskytnuté jistiny, která není kryta platbami žalované, tedy částku 3 880 Kč. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo též na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že prodlení nastalo až dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbylé části úroku z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 13. Soud povolil žalované s ohledem na její majetkové poměry plnění ve splátkách (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 14. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení úspěšnější, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.