20 C 17/2023-45 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 25 776 Kč. Žalovaný uhradil pouze 16 000 Kč, žalobkyně požadovala nesplacenou jistinu ve výši 21 290,76 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 124,25 Kč jako 0,1 % denně z částky 21 290,76 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky, kapitalizovaný úrok ve výši 20 783 Kč zahrnující úrok ve výši 1 533,04 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 483,10 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 988,12 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 850,95 Kč. 2. Žalovaný s uplatněným nárokem nesouhlasil. Zpochybnil, že to byl on, kdo uzavřel smlouvu o úvěru. Dále měl za to, že nebyla dostatečně prověřena jeho úvěruschopnost, když po úhradě splátky a nákladů na bydlení by mu zbyla částka pod úrovní životního minima. Nakonec namítl, že splátky měly být započítané přednostně na jistinu a nikoliv na příslušenství. 3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Dne [datum] žalovaný požádal [právnická osoba] o úvěr ve výši 30 000 Kč se splátkami ve výši 3 984 Kč měsíčně. V žádosti je uvedeno, že pobírá starobní důchod ve výši 14 828 Kč a že za bydlení, energie apod. vydá 4 410 Kč a jiné výdaje nemá. Příjmy měly být doloženy výpisem z účtu a potvrzením„ ZÚB“. Z potvrzení od [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] a z ústřižků poštovních poukázek vyplývá, že žalovanému byl vyměřen důchod ve výši 14 828 Kč, který mu byl také v této výši vyplacen v dubnu, v květnu a v červnu 2020. Téhož dne uzavřeli žalovaný a [právnická osoba] smlouvu, kterou mu bylo poskytnuto 30 000 Kč na 14 měsíců za úrok ve výši 2 888 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a za poplatek za inkaso ve výši 5 400 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil žádné okolnosti a ani na výzvu soudu neoznačil důkazy, které by zpochybňovaly pravost smlouvy, a s ohledem na ostatní důkazy (zejména žádost o úvěr, potvrzení od ČSSZ a ústřižky poštovních poukázek) měl soud za prokázané, že smlouvu podepsal žalovaný. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni (prokázáno rámcovou smlouvou, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek a potvrzením o úhradě) a postoupení žalované oznámila (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a podacím archem). Žalobkyně vyhotovila dvě upomínka a dále před podáním žaloby prostřednictvím svého žalobce vyzvala žalovanou k plnění (prokázáno upomínkami, předžalobní výzvou a podacím archem). 4. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 obč. zák. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. obč. zák. 6. Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. S ohledem na shora citovanou právní úpravu soud hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované splácet předmětný úvěr. 9. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 10. Hodnocení úvěruschopnosti nemůže poskytovatel spotřebitelského úvěru založit pouze na prohlášení dlužníka. Předchůdkyně žalobkyně se omezila pouze na ověření příjmu žalovaného, avšak žádným způsobem již nezkoumala jeho výdaje. Není zřejmé, jaké konkrétní výdaje jsou obsaženy v částce 4 200 Kč. Žádost o úvěr je v tomto směru nevěrohodná; není zřejmé, proč v ní nejsou přesně označeny podklady k ověření příjmu žalovaného a proč nebyl soudu předložen výpis z účtu, na kterém by byly vidět i skutečné výdaje žalovaného. Nebyla žádána např. nájemní smlouva či SIPO, kde by se reálné výdaje žalovaného také projevily. Nebylo prověřováno, jestli žalovaný nemá nějaké dluhy po splatnosti, jestli proti němu nejsou vedeny exekuce apod. Splátky nejsou ve srovnání s příjmem žalovaného nikterak zanedbatelné (přesahují čtvrtinu!). Rizikovost úvěru, o které svědčí hotovostní výběr splátek, věk žalovaného a v neposlední řadě i výše úroků včetně těch, které se skrývají za poplatky poskytnutí úvěru, prověření a inkaso. Soud proto dospěl k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí. Tím porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o zápůjčce je z tohoto důvodu neplatná. 11. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy soud žalobkyni přiznal pouze tu část poskytnuté jistiny, která není kryta platbami žalované, tedy částku 13 999,99 Kč. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo též na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že prodlení nastalo až dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbylé části úroku z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 13. Žalovaná byla v řízení úspěšnější než žalobkyně, dle obsahu spisu jí však v souvislosti s ním žádné náklady nevznikly, odtud výrok III.