20 C 64/2023-20 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala peněžitého plnění z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] dne [datum]. Žalovaný čerpal a nevrátil úvěr v celkové výši 79 510,60 Kč, po započtení jeho plnění žalobkyně požaduje 64 510,60 Kč. Pohledávku vůči žalovanému nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný učinil nesporným, že uzavřel výše zmíněnou smlouvu a že podle ní čerpal úvěr ve výši tvrzené žalobkyní. Namítl však, že ani právní předchůdkyně, ani žalobkyně nereagovaly na jeho žádosti o splátky dluhu, když se v období pandemie dostal do finančních problémů. Pokud mu žalobkyně zasílala výzvy k plnění, tak pouze e-mailem, aniž by byly doručeny. Žalovaný proto rozporuje náklady na upomínání. Dále namítl, že žalobkyně nezohlednila jeho platbu ve výši 15 000 Kč. 3. Z provedeného dokazování a ze shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, kterou se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému, a to i opakovaně úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal zapůjčené prostředky vrátit a za jejich poskytnutí zaplatit úrok ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek ve výši 12,5 % z každého výběru (prokázáno smlouvou). Soud vzal za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků, že žalovaný na základě smlouvy obdržel částku 79 510,60 Kč. Tato částka odpovídá údajům ve„ faktuře“ a také ve výpisu čerpání a splátek úvěru. Z těchto listin dále vyplývá, že částku 79 510,60 Kč tvoří jistina ve výši 54 459,58 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 1 662,50 Kč, a úrok ve výši 23 697,08 Kč. Z potvrzení o platbě vyplývá, že žalovaný dne [datum] zaslal na účet č. [bankovní účet]. Jde o účet, který zástupce žalobkyně označil v e-mailové výzvě k plnění ze dne [datum] a také v žalobě. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni; z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku vyplývá, že postoupení pohledávky žalovanému oznámila. 4. Nebylo prokázáno, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. 5. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 obč. zák. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. obč. zák. 7. Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18). 10. Žalobkyně ohledně prověření úvěruschopnosti tvrdila, že byly prověřeny doložitelné příjmy a výdaje žalovaného. Neunesla však ani břemeno tvrzení, natož břemeno důkazní ohledně konkrétních kroků a zjištění, kromě lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, a registrech CRKI a EUCB (k lustracím však neoznačila žádné důkazy). Žalobkyně se neúčastnila jednání, soud jí proto nemohl poskytnout příslušná poučení. 11. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Soud vyhověl žalobě co do částky, která odpovídá neuhrazené jistině úvěru, kterou žalovaný čerpal a nevrátil. Ve zbylé části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně byla úspěšná z 61 % a neúspěšná z 39 %, proto jí náleží poměrná část náhrady nákladů řízení v rozsahu 22 %. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 581 Kč a z nákladů zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady zastoupení jsou tvořeny odměnou zástupce po 3 700 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a žaloba) po 3 700 Kč dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu a za jeden úkon po 1 850 Kč (jednoduchá výzva k plnění) dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, dále náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý z úkonů dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu. Z nákladů zastoupení se dle § 137 odst. 3 o.s.ř. počítá náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. 14. Plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve splátkách, které odpovídají příjmům a výdajům žalovaného a zároveň neodporují právu žalobkyně na uspokojení rozsudkem přiznané části uplatněného nároku a náhrady nákladů řízení v přiměřené době.