20 C 94/2023-24 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhá peněžitého plnění ze smluv o úvěru [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], které žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Na základě obou smluv mu bylo poskytnuto po 15 000 Kč. Žalovaný na první zmíněnou smlouvu vrátil 3 300 Kč a žalobkyně po něm požaduje jistinu ve výši 13 568,68 Kč a kapitalizovaný úrok zahrnující smluvní úrok ve výši 1 141,56 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 480,27 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 228,98 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 380,51 Kč, dále smluvní pokutu za prodlení ve výši 1 255,53 Kč. Na druhou zmíněnou smlouvu žalovaný uhradil 13 200 Kč a žalobkyně po něm požaduje jistinu ve výši 8 223,09 Kč a kapitalizovaný úrok zahrnující smluvní úrok ve výši 437,65 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 871,08 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 734,15 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 422,03 Kč, dále smluvní pokutu za prodlení ve výši 2 039,33 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena. 3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 4. Dne [datum] uzavřel žalovaný s [právnická osoba] smlouvu, podle níž mu bylo v hotovosti vyplaceno 15 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Měsíční splátka měla být 1 992 Kč. Splátka Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, nejvýš 500 Kč (prokázáno smlouvou). Ohledně poměrů žalovaného vycházela úvěrující z informace, že žalovaný je invalidní důchodce s měsíčním příjmem 12 607 Kč (z toho 11 727 Kč důchod a 880 Kč jiný blíže neupřesněný„ státní příspěvek“), že má základní vzdělání, je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů a za bydlení platí 4 000 Kč měsíčně, že na dopravu, jídlo a osobní výdaje vynaloží 4 000 Kč, na srážky ze mzdy a výživné 1 318 Kč. Původně žalovaný žádal o úvěr ve výši 17 000 Kč (prokázáno žádostí o úvěr). 5. Dne [datum] uzavřel žalovaný s [právnická osoba] smlouvu, podle níž mu bylo v hotovosti vyplaceno 15 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Měsíční splátka měla být 1 992 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, nejvýš 500 Kč (prokázáno smlouvou). Ohledně poměrů žalovaného vycházela úvěrující z informace, že žalovaný je invalidní důchodce s měsíčním příjmem 13 802 Kč, že má základní vzdělání, je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů a za bydlení platí 2 000 Kč měsíčně, že na dopravu, jídlo a osobní výdaje vynaloží 3 860 Kč, na srážky ze mzdy a výživné 1 528 Kč a na splátky jiných úvěrů 2 000 Kč. Původně žalovaný žádal o úvěr ve výši 20 000 Kč (prokázáno žádostí o úvěr). 6. Pohledávky z obou smluv [právnická osoba] postoupila žalobkyni (prokázáno rámcovou smlouvou o postupování pohledávek s dodatkem, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], potvrzením o úhradě). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek a podacím archem). Žalobkyně vyhotovila upomínky k úhradě obou pohledávek a dne [datum] vyslala k žalovanému svého zaměstnance (prokázáno upomínkami a výpisem úkonů mimosoudního vymáhání). Před podáním žaloba žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého zástupce vyzvala ke splnění dluhů do [datum] (prokázáno předžalobními výzvami a podacími archy). 7. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 obč. zák. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. obč. zák. 9. Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. S ohledem na shora citovanou právní úpravu soud hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované splácet předmětný úvěr. 12. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 13. Hodnocení úvěruschopnosti nemůže poskytovatel spotřebitelského úvěru založit pouze na prohlášení dlužníka. Údaje uvedené v žádostech o úvěr nelze zpětně ověřit. Žalovaný, pokud má být vycházeno žádostí, byl v době uzavření smlouvy v invalidním důchodu, přičemž u první smlouvy vůbec není jasné, jakým příjmem je částka 880 Kč. Nevěrohodně působí snížení výdajů na bydlení na polovinu v průběhu půl roku, když i původní částka 4 000 Kč měsíčně je nízká. Není zřejmé, jakým způsobem byly prověřeny osobní výdaje žalovaného. Pokud jde o zaznamenané splátky jiných dluhů, z částky 2 000 Kč není zřejmé, zda jde o první úvěr od [právnická osoba], nebo zda tato částka zahrnuje i nějaký jiný. Nebylo prověřováno, jestli žalovaný nemá nějaké dluhy po splatnosti, jestli proti němu nejsou vedeny exekuce apod. O tom, že úvěrující viděla u žalovaného určité riziko již v prvním případě, svědčí skutečnost, že mu poskytla nižší úvěr, než o jaký žádal. Měla proto věnovat zvýšenou péči ověření jednotlivých údajů, které žalovaný poskytl. Soud proto dospěl k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nepostupovala úvěrující s dostatečnou odbornou péči. Tím právní porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o zápůjčce je z tohoto důvodu neplatná. 14. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy soud žalobkyni přiznal pouze tu část poskytnuté jistiny, která není kryta platbami žalovaného. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo též na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že prodlení nastalo až dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbylé části úroku z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 16. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je u obou účastníků přibližně stejný, proto nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.