24 C 63/2023-100 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 35 007 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně uplatňuje vedle jistiny i smluvní pokutu, úroky a úroky z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl důkaz listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] akceptovala nabídku žalovaného na uzavření úvěrové smlouvy ze dne [datum]. V bodě 1.3 návrhu na uzavření smlouvy je uvedeno, že smlouva je uzavřena v okamžiku doručení Oznámení o schválení úvěru klientovi. Celková výše úvěru byla ujednána na částku 20 000 Kč, účastníci sjednali i výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek (2 119 Kč) a další smluvní podmínky. Podmínky úvěrové smlouvy a povinnosti žalovaného z této smlouvy vyplývající byly rovněž uvedeny v předsmluvním formuláři žalobkyně. K návrhu smlouvy o úvěru byl uzavřen Dodatek č. 1, kde je uvedeno, že smlouva je uzavírána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (zjištěno z Dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru). V listině„ Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru“ je popsáno systémové řešení podpisu žalovaného. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovanému oznámila, že doručením tohoto oznámení došlo k uzavření úvěrové smlouvy ve znění Dodatku č. 1. Oznámení bylo žalovanému doručeno dne [datum] (prokázáno dodejkou). Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] a výpisu z účtu žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč převodem peněžních prostředků na účet. Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, byl žalobkyní vyzýván k zaplacení dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru dopisy ze dne [datum] a [datum] (prokázáno těmito dopisy). Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn na okamžité zesplatnění úvěru ke dni [datum], neboť se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru. Zároveň byl vyzván k okamžité úhradě částky 26 005 Kč. 6. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). 7. Před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Kartou klienta bylo prokázáno, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. Žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela z pravidelného příjmu žalovaného ve výši 38 000 Kč, náklady žalovaného vyčíslila na celkovou částku 6 463 Kč, které se skládaly z výdajů na bydlení ve výši 2 603 Kč a částky životního minima 3 860 Kč, dále vycházela z toho, že žalovaný nežije ve společné domácnosti s manželkou či partnerkou a bydlí u rodičů (prokázáno listinou„ Hodnocení klienta“ ze dne [datum]). Žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy potvrdil, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu a nenachází se v úpadku (zjištěno z listiny„ Prohlášení klienta“ ze dne [datum]). 8. Z potvrzeních o příchozí úhradě ze dne [datum] a ze dne [datum] vyplývá, že příjem žalovaného ze zaměstnání činil v měsíci březnu 2021 částku 37 803 Kč a v měsíci dubnu 2021 částku 38 415 Kč. Žalobkyně prověřila žalovaného v registru [příjmení], kde není uveden žádný negativní záznam (prokázáno výpisem z registru [příjmení] ze dne [datum]), a v databázi NRKI, kde má přiřazen kód příznaku 14, tzn. že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti (prokázáno výpisem z NRKI ze dne [datum]). 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 10. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], ve věci C [číslo], neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 11. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že při posuzování vycházela z pořízených výstupů databází [příjmení] a NRKI, dále z informací sdělených žalovaným a z dokladů o příjmech. Žalobkyně zjistila pravidelný příjem žalovaného na základě potvrzení o příchozí úhradě ze dne [datum] a ze dne [datum] na částku 38 000 Kč. Ohledně výdajů žalobkyně vycházela z informací od žalovaného, který uvedl, že výdaje na bydlení činí 2 603 Kč, dále mu žalobkyně na výdaje připočetla životní minimum (3 860 Kč) a finanční rezervu 1 000 Kč. 12. Na základě výše uvedeného má soud za to, že žalobkyně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Žalobkyně se zabývala příjmy žalovaného, kdy však byly doloženy jeho příjmy za pouhé dva měsíce. Žalobkyně se téměř nezabývala výdaji žalovaného, podrobněji zkoumala pouze splátkové výdaje, částečně i výdaje na bydlení, které již neověřovala. Je sice pravdou, že při příjmech žalovaného ve výši 38 000 Kč by i dvojnásobně vyšší výdaje postačovaly na placení splátek úvěru, nebylo však řádně ověřeno, zda se jedná o příjem, kterého žalovaný dosahuje stabilně, a jaké jsou jeho skutečné výdaje. Žalovaný sice před uzavřením úvěrové smlouvy uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, žalobkyně však nijak neověřovala, zda tomu tak skutečně je, např. si nevyžádala pracovní smlouvu, nepožadovala ani doklady o příjmech za delší časové období, přitom doložené příjmy za pouhé dva měsíce mají nízkou vypovídací hodnotu. Zejména však v neprospěch žalobkyně svědčí fakt, že částku životního minima použila zjevně automaticky namísto skutečných výdajů žalovaného, které nijak podrobněji, např. dotazy na žalovaného, nezkoumala. Pokud ve svém vyjádření uváděla, že nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného související s bydlením, je nutno poznamenat, že si je přímo od žalovaného mohla vyžádat předtím, že mu úvěr poskytla. [příjmení] výdajů na bydlení 2 603 Kč je přitom zjevně nepřiměřeně nízká, kdy z pouhé skutečnosti, že žalovaný bydlí u rodičů nelze usuzovat, že nemá na bydlení náklady vyšší. V kombinaci s nízkým věkem žalovaného, kterému bylo v době uzavírání smlouvy 19 let, měly dané skutečnosti žalobkyni varovat před poskytnutím úvěru žalovanému, neboť při stabilním dosahování příjmů ve výši 38 000 Kč čistého měsíčně a výdajích 6 463 Kč (nebo dokonce 12 926 Kč) měsíčně, je podezřelé, proč by měl žalovaný potřebu žádat o úvěr ve výši 20 000 Kč, když takováto částka (resp. vyšší) by mu měla každý měsíc ze mzdy zůstat. Žalobkyně tak měla mít přinejmenším pochybnosti o tom, že žalovaný dosahuje tvrzeného příjmu stabilně, nebo musela vzít do úvahy možnost, že jeho výdaje jsou daleko vyšší (tedy mnohem vyšší než dokonce 12 926 Kč měsíčně). Není tedy zřejmé, jak měl žalovaný v úmyslu poskytnutý úvěr splácet, když zjevně nebyl schopen si tuto částku i při svých nízkých nákladech na živobytí ušetřit. S ohledem na nízký věk žalovaného zároveň nemohla žalobkyně předpokládat, že je dostatečně hmotně zajištěn a případný výpadek v příjmech ho neohrozí. Žalobkyně tak měla v rámci požadavku na individuální přezkum úvěruschopnosti zjišťovat životní výdaje žalovaného podrobněji než pouhým odkazem na částku životního minima, aby si mohla být jistá, že žalovanému skutečně měsíčně zbývají dostatečné peněžní prostředky, ze kterých bude v jeho silách úvěr splácet. 13. Ani tvrzení žalobkyně, že žalovaný měl za povinnost uvést při sjednávání smlouvy pravdivé a úplné údaje o svých majetkových, příjmových a jiných poměrech neznamená, že poskytovatel úvěru se může zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru nemůže rezignovat na přezkoumání tvrzení a údajů poskytnutých dlužníkem. 14. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, posoudil soud věc jako