7 C 187/2023-51 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 32 529,21 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] která byla mezi účastníky uzavřena ze dne [datum] v provozovně obchodníka (zprostředkovatele úvěru). Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč a při splnění podmínek pak vázaný revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 150 000 Kč. K účelovému čerpání úvěru došlo na účet obchodníka, předmětem čerpání byl nákup zboží. Celkem bylo na základě smlouvy čerpáno 28 490 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 48 splátkách po 990 Kč měsíčně. Roční úroková sazba činila 30,90 % ročně. Žalovaný nehradil řádně splátky úvěru, celkem splatil částku 3 970 Kč, z toho 2 816,32 Kč bylo započteno na úhradu úroků a 1 153,68 Kč na jistinu. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně dopisem ze dne [datum] odstoupila od smlouvy, odstoupení bylo žalovanému zasláno dne [datum]. Odstoupení nabylo v souladu se smlouvou účinnosti nejpozději uplynutím 10 dnů po jeho odeslání, tj. dne [datum]. Celkový dluh žalovaného ve výši 32 529,21 Kč se skládá z poskytnuté nevrácené jistiny ve výši 27 336,33 Kč, dlužných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši 2 692,88 Kč, dlužné úhrady nákladů spojených s ukončením smlouvy dle sazebníku sankčních nároků ve výši 1 500 Kč a dlužné úhrady nákladů za upomínky ve výši 1 000 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského soudního řádu („ o.s.ř“). Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin bylo zjištěno, že účastníci sjednali dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru„ Pagodil NT“ [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. První čerpání úvěru bylo účelové, a to na úhradu kupní ceny zboží u obchodníka. Zboží mělo celkovou kupní cenu 29 490 Kč, z toho přímá platba žalovaného činila 1 000 Kč a úvěrem poskytnutá částka pak činila 28 490 Kč. Žalovaný měl dle smlouvy úvěr splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 990 Kč, celková splatná částka činila 47 520 Kč, strany sjednaly úrokovou sazbu ve výši 30,90 % ročně (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru Pagodil NT, sazebníkem poplatků, podpisem žalovaného na úvěrové smlouvě). Jistina úvěru byla na účet obchodníka zaslána dne [datum] (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně, potvrzením o bankovním účtu). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, o úhradu dlužných splátek byl upomínán (prokázáno upomínkami při prodlení spotřebitele ze dnů [datum] a [datum]). Žalovaný na úvěr uhradil celkem 3 970 Kč (prokázáno výpisem transakcí na úvěrovou smlouvu). Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel a dostal se do prodlení s úhradou více než 2 úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než 3 měsíce, žalobkyně od smlouvy o úvěru odstoupila a prohlásila úvěr celý úvěr za okamžitě splatný s tím, že účinnost odstoupení nastává doručením odstoupení žalovanému či nejpozději uplynutím 10 dnů po jeho odeslání (prokázáno odstoupením od smlouvy o úvěru a výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu). Žalobkyně vůči žalovanému eviduje dluh ve výši 32 529,21 Kč, z toho 27 336,33 Kč představuje dlužná jistina, 2 692,88 Kč dlužný úrok a 2 500 Kč náhrada nákladů (prokázáno výpisem ze dne [datum], výpočtem příslušenství ze dne [datum]). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu). 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ust. § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z.s.ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 10. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila. Žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku, registru [příjmení] a registru CRIF. Dle zprávy o posouzení úvěruschopnosti příjem žalovaného ze zaměstnání činil v době uzavření smlouvy 27 000 Kč, náklady na bydlení 0 Kč, splátky úvěrů 1 766,16 Kč, jiné závazky žalovaný neměl (např. hypotéku či leasing). Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného činil 25 233,84 Kč, z čehož žalobkyně vyhodnotila, že disponibilní příjem žalovaného je dostatečný pro splátku předmětného úvěru ve výši 990 Kč měsíčně. 11. Soud konstatuje, že žalobkyně své povinnosti posoudit s náležitou péčí úvěruschopnost žalovaného, nedostála. Především je nutné zmínit, že uváděný zaměstnanecký příjem žalovaného ve výši 27 000 Kč měsíčně není nikterak doložen, když žalobkyně nepřiložila žádný dokument jej prokazující, např. pracovní smlouvu, výplatní pásky žalovaného či výpisy z jeho účtu. Žalobkyně se dále vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalovaného, když jako jediný výdaj žalovaného uvedla splátky úvěrů ve výši 1 766,16 Kč a pouze a jen tuto částku odečetla od příjmu žalovaného za účelem výpočtu tzv. disponibilního příjmu. Je zřejmé, že takový stav nemohl odpovídat realitě. 12. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna její zákonná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzala v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet. 13. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že z titulu smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku ve výši 28 490 Kč, žalovaný zaplatil na úvěr celkem částku 3 970 Kč a zbývá mu tak uhradit na jistině částku ve výši 24 520 Kč. Soud