7 C 269/2022-75 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 86 420 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela se žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru Cofiflexi [číslo]. Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 90 000 Kč a při splnění podmínek pak vázaný revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 150 000 Kč Součástí smlouvy byla také dohoda o vydání a užívání úvěrové karty Cofidis a rámcová smlouva o platebních službách. Závazek sjednaný ve smlouvě byl ze strany žalobkyně splněn, a to odesláním peněžních prostředků na účet žalovaného č. [bankovní účet], popř. čerpáním pomocí vydané a aktivované kreditní karty, či převodem peněžních prostředků na účet obchodníka. Celkem bylo na základě smlouvy čerpáno 90 000 Kč. Žalovaný na čerpaný úvěr uhradil jen částku 3 580 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného žalobce v souladu s obchodními podmínkami od smlouvy odstoupil, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně se domáhala pouze úhrady načerpané a nesplacené jistiny ve výši 86 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] žalovaný ničeho dalšího na dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z účasti na nařízeném jednání omluvila, žalovaný se bez včasné a důvodné omluvy k jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“). 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn níže uvedený skutkový stav. 5. Žalobkyně sjednala s žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru Cofiflexi [číslo] na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 90 000 Kč a při splnění podmínek pak vázaný revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 150 000 Kč Součástí smlouvy byla také dohoda o vydání a užívání úvěrové karty Cofidis a rámcová smlouva o platebních službách (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]). Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalovaného výpisy z jeho účtu (prokázáno výpisy z účtu žalovaného). Jistina úvěru ve výši 90 000 Kč byla žalovanému zaslána na jeho bankovní účet dne [datum] (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně). Dle evidence žalobkyně žalovaný splátkami uhradil na úvěr částku 3 580 Kč (prokázáno přehledem úvěrového účtu). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (prokázáno dopisem ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný naposledy vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu ze dne [datum]). 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Žalobkyně sjednala smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 8. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z.s.ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 9. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem provedla před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného a sama v žalobě uvedla, že požaduje pouze zaplacení částky představující jen načerpanou a nesplacenou jistinu, neboť úvěrovou smlouvu po svém právním zhodnocení považuje za právní důvod, který odpadl. Z tohoto důvodu soud žalobkyni nevyzýval k doplnění žaloby o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žalovaného a aby k doplněným tvrzením označila a předložila důkazy. 10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Žalovaný dosud na smlouvu uhradil částku 3 580 Kč, kterou žalobkyně zcela započetla na jistinu a požaduje tak rozdíl mezi poskytnutou částkou (90 000 Kč) a částkou, která byla žalovaným uhrazena (3 580 Kč) ve výši 86 420 Kč. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán. Odstoupením od úvěrové smlouvy ze strany žalobkyně soud považuje za odpadnutí právního důvodu (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2640/2012, rozhodnutí NS ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1037/2016). Podle § 2993 o.z. má tak žalobkyně z titulu vzniklého bezdůvodného obohacení právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 86 420 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle ust. § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za tři úkony právní služby advokáta ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 4 580 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („a.t.“), 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 1,4 a.t., 21 % DPH advokáta ve výši 3 074,40 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 4 321 Kč, celkem tedy 22 035,40 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 13. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.