16 C 112/2024-44 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě výpisů z bankovního účtu žalované, lustrace žalované v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 40 % p. m., přičemž úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná však své smluvní závazky neplnila řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dále žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky 20 000 Kč jakožto dlužné jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 000 Kč od , datum, do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč za dobu od , datum, do , datum, kapitalizované ve výši 2 140 Kč. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , sjednali výši úroků, výši splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne , datum, ). Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Průměrný čistý měsíční příjem žalované za měsíce listopad 2022 – leden 2023 činil 17 074 Kč (prokázáno výplatními lístky za měsíce listopad 2022 – leden 2023). Žalovaná na smlouvu čerpala částku 20 000 Kč, doposud neuhradila ničeho (prokázáno potvrzením o čerpání ze dne , datum, , odpovědí , právnická osoba, ., ze dne , datum, ). Protože žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, zesplatnila žalobkyně úvěr dopisem ze dne , datum, (prokázáno zesplatněním spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně uplatňuje vedle jistiny úroky, smluvní pokutu a úroky z prodlení. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne , datum, vč. podacího lístku ze dne , datum, ).5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu dne , datum, (řádně omluvena) nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení občanského zákoníku nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 z. s. ú.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.8. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že tuto posuzovala především na základě výpisů z bankovního účtu žalované, lustrace žalované v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně se tím, že se nedostavila k jednání soudu, zbavila dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalované zkoumala). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, respektive k tvrzenému provedení přezkumu úvěruschopnosti nepředložila dostatek relevantních důkazů s výjimkou doložení výplatních pásek žalované. Samotný údaj o výši mzdy spotřebitele však může stěží zaručit jeho schopnost splácet úvěr, nejsou-li známy ani povšechně jeho výdaje, neboť samotná výše příjmu nezaručuje existenci disponibilního zůstatku použitelného ke splácení úvěru. Žalobkyně nadto řádně nesplnila ani povinnost tvrzení, když její tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalované zůstala v nanejvýš obecné rovině, bez uvedení jakýchkoli konkrétních hodnot či údajů, z nichž při poskytnutí úvěru vycházela.10. Soud tak dospívá k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalované nezkoumala dostatečně její úvěruschopnost.11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalovaná dosud neuhradila ničeho, zbývá jí tak uhradit celá poskytnutá jistina ve výši 20 000 Kč.12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení. Žalobkyně měla úspěch ohledně celkové částky 20 000 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 10 140 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 32,72 % [100 % * (20 000 Kč –10 140 Kč)/30 140 Kč].14. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále je „a. t.“), neboť žalobkyně podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Ústavní soud ČR v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako „zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce anebo jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.“ Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podala u zdejšího soudu „shodné“ žaloby např. pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, . Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle § 14b a. t.Žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu ve výši 32,72 % z částky:- 1 206 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ a. t.), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ a. t.).o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava