16 C 131/2024-23 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě výplatních listů žalovaného a lustrace žalovaného v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 40 % p. m., přičemž úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný však své smluvní závazky neplnil řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dále žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky , částka, jakožto dlužné jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, kapitalizované ve výši , částka, . Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , sjednali výši úroků, výši splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne , datum, , potvrzení o platbě ve výši , částka, ze dne , datum, , rodným listem žalovaného). Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za měsíc červenec 2022 činil , částka, (prokázáno výplatním lístkem za červenec 2022). Žalovaný dle záznamu žalobkyně v žádosti o úvěr uvedl, že je rozvedený, bydlí v pronájmu, je zaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem činí průměrně částku , částka, , jeho měsíční výdaje , částka, , není vůči němu vedeno exekuční řízení a není v insolvenci (prokázáno žádostí o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ). Žalovaný na smlouvu čerpal částku , částka, , doposud neuhradil ničeho (prokázáno potvrzením o platbě ve výši , částka, ze dne , datum, , odpovědí , právnická osoba, ., ze dne , datum, ). Žalobkyně uplatňuje vedle jistiny úroky, smluvní pokutu a úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne , datum, vč. podacího lístku ze dne , datum, ).5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu dne , datum, (řádně omluvena) nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení občanského zákoníku nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 z. s. ú.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.8. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že tuto posuzovala především na základě výplatních listů žalovaného a lustrace žalovaného v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně se tím, že se nedostavila k jednání soudu, zbavila dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumala). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, respektive k tvrzenému provedení přezkumu úvěruschopnosti nepředložila dostatek relevantních důkazů s výjimkou doložení jedné výplatní pásky žalovaného (druhá výplatní páska byla zaslána jako zaheslovaný soubor, k němuž žalobkyně ani přes výzvu soudu heslo nesdělila). Samotný údaj o výši mzdy spotřebitele však může stěží zaručit jeho schopnost splácet úvěr, nejsou-li známy ani povšechně jeho výdaje, neboť samotná výše příjmu nezaručuje existenci disponibilního zůstatku použitelného ke splácení úvěru. Žalobkyně nadto řádně nesplnila ani povinnost tvrzení, když její tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalovaného zůstala v nanejvýš obecné rovině, bez uvedení jakýchkoli konkrétních hodnot či údajů, z nichž při poskytnutí úvěru vycházela.10. Soud tak dospívá k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalovaného nezkoumala dostatečně jeho úvěruschopnost.11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalovaný dosud neuhradila ničeho, zbývá jí tak uhradit celá poskytnutá jistina ve výši , částka, .12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.13. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu se závěry judikatury (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) od data uplynutí lhůty k plnění vymezené právním zástupcem žalobkyně v předžalobní upomínce. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne , datum, , dle § 573 o. z. tak má soud za to, že byla žalovanému doručena dne , datum, . Lhůta k plnění byla v předžalobní upomínce stanovena jako 3denní. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splacením dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění, tedy dnem , datum, .14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení. Žalobkyně měla úspěch ohledně celkové částky , částka, . Neúspěch měla naopak ohledně částky , částka, . Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 21 % [100 % * (, částka, –, částka, )/, částka, ].15. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále je „a. t.“), neboť žalobkyně podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující , částka, . Ústavní soud ČR v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako „zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce anebo jeho advokáta. Z takových okolností je nu