17 C 275/2024-164 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně podala žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a k pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Uvedla, že s žalovaným uvedené nemovitosti vlastní každý jednou polovinou, žalobkyně nemá prostředky na vyplacení vypořádacího podílu žalovanému, nemá majetek větší hodnoty, s žalovaným si neumí představit žít v jednom domě po případném rozdělení, ze soužití utekla pro domácí násilí, žalovaného se bojí, uvádí o ní lži a neumožňuje jí vidět syna. Odkazovala na rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne , datum, .2. Žalovaný odmítal, že by žalobkyně byla spoluvlastnicí uvedených nemovitostí, nesouhlasil s rozhodnutím soudu v řízení, kde bylo rozhodnuto o vrácení daru žalobkyni, navrhoval vyčkání s rozhodnutím do doby, než bude rozhodnuto o jím podané ústavní stížnosti, poté by byl ochoten se s žalobkyní dohodnout. Odkazoval na trestní oznámení, která na sebe vzájemně účastníci podávali, že žalobkyně měla jeho firmu okrást o finanční prostředky, uváděl, že žalobkyně disponuje řadou nemovitostí, které nechala napsat na jiné osoby, dopustila se trestných činů, za což nebyla nikdy potrestána. K rozdělení nemovitosti se vyjádřil tak, že rodinný dům nelze rozdělit na bytové jednotky, není k tomu uzpůsobený, žalobkyně u něj může bydlet do rozhodnutí Ústavního soudu, on sám nemá prostředky na vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni, stará se o postiženého syna.3. Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky ve výroku I označených nemovitostí, každý jednou polovinou. Stavba rodinného domu je z roku 2000, s jedním bytem, jedním podlažím. Z rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne , datum, má soud za prokázané, že bylo určeno, že žalobkyně je mimo jiného vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši jedné poloviny ve výroku I označených nemovitostí. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Z odůvodnění tohoto rozsudku má soud za prokázané, že soud dospěl k závěru, že žalovaný se dopouštěl vůči žalobkyni dílčích útoků, zejména fyzických, ale i ponižujícího a zesměšňujícího chování, urážení a omezování, kterými překročil dobré mravy takovým způsobem, že bylo na místě, aby soud rozhodl o vrácení daru žalobkyni. Soud se podrobně v třicetistránkovém rozsudku zabýval vztahem účastníků a chováním žalovaného k žalobkyni, bitím žalobkyně žalovaným po dobu nejméně několika měsíců, opakovaným a cíleným zesměšňováním a ponižováním žalobkyně, lze z něj proto učinit skutkový závěr, že vzájemné vztahy účastníků jsou zcela narušené. Z usnesení Nejvyššího soudu č.j. , spisová značka, ze dne , datum, má soud za prokázané, že dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze bylo odmítnuto. Z ocenění nemovitostí ve výroku I uvedených spolu s pozemkem parc. č. , hodnota, , zapsaném na stejném listu vlastnictví, stanoveného odhadcem , tituly před jménem, , jméno FO, má soud za prokázané, že ke dni posouzení dne , datum, byla stanovena obvyklá cena těchto nemovitostí částkou 11 000 000 Kč.4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že soudem bylo pravomocně určeno, že žalobkyně je vlastnicí spoluvlastnického podílu ve výši jedné poloviny nemovitostí uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, dovolání proti rozhodnutí, kterým bylo její vlastnictví určeno, bylo odmítnuto. Žalobkyně je jako spoluvlastnice zapsána v katastru nemovitostí. Předmětné nemovitosti jako celek společně s pozemkem parc. č. , hodnota, , zapsaném na stejném listu vlastnictví, byly ke dni , datum, oceněny obvyklou cenou 11 000 000 Kč. Vztahy účastníků jsou dlouhodobě narušené, jednání žalovaného vůči žalobkyni, které bylo dlouhodobého charakteru, bylo soudem posouzeno jako hrubě porušující dobré mravy, a to v takové intenzitě, že odůvodnilo vrácení daru žalobkyni.5. Soud zamítl další navržené důkazy jako nadbytečné, a to důkaz výslechem účastníků, když jejich vztahy měl dostatečně prokázané z rozsudku Krajského soudu v Praze a jejich ústní projevy při jednání soudu nevedly soud k závěru o možné pozitivní změně, dále jejich komunikací před zahájením řízení a zamítl i žalovaným navržené listiny: lékařskou zprávu , tituly před jménem, , jméno FO, , podklady pro řízení , spisová značka, , textové zprávy z roků 2014 - 2015, vkladní knížku na jméno žalobkyně se zůstatky z roku 2009, email z , datum, , záznam zaměstnavatele o zaměstnání žalobkyně v letech 1983-1990, výpisy z účtů žalovaného z měsíců 2, 5, 9, 12 roku 2014, výpis z osobního účtu syna účastníků, výpisy z firemního účtu žalovaného z roku 2008, nedatovaný soupis věcí připravených žalovanou k odstěhování, listinu z , datum, , rozhodnutí Finančního úřadu pro , Anonymizováno, kraj z , datum, , dohodu účastníků z , datum, , daňové přiznání žalovaného za rok 2015, neboť žádný z těchto důkazů nebyl navržen ke skutečnostem, o kterých nebo na základě kterých má soud v tomto řízení rozhodovat, o čemž byl žalovaný v průběhu jednání vícekrát poučen.6. Podle § 1140 odst. 1, 2 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.7. Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.8. Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně má vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu ve výši ½ k nemovitostem, které učinila předmětem žalobního návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Podanou žalobou tak realizovala své právo spoluvlastníka, který nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. V řízení soud nezjistil žádnou skutečnost bránící zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, řízení, kterým byla žalobkyně určena jako spoluvlastník je pravomocné, žalobkyně je zapsána v katastru nemovitostí, ústavní stížnost žalovaným podaná není důvodem pro to, aby soud o návrhu žalobkyně nemohl rozhodnout, soud nedospěl ani k závěru, že by byla důvodem pro přerušení řízení, o čemž v průběhu řízení rovněž pravomocně rozhodl, když návrh žalovaného na přerušení řízení zamítl. Při stejném návrhu při jednání soudu žalovaný nové skutečnosti odůvodňující přerušení řízení neuvedl.10. Pro určení způsobu vypořádání spoluvlastnictví postupoval soud dle posloupnosti tak, jak ji stanoví občanský zákoník. Reálné rozdělení předmětu spoluvlastnictví nepřichází v úvahu pro dlouhodobě narušené vztahy účastníků, které byly řešeny již v řízení, kde byla žalobkyně určena spoluvlastnicí a soud tak dospěl k závěru, že vztahy jsou i nadále narušeny natolik, že vylučují jejich spolupráci při případném společném postupu při rozdělení nemovitosti či případné společné správě společných částí či řešení sousedských sporů. Žádný z účastníků pak nemohl převzít vlastnictví celé nemovitosti, žalobkyně neměla o nemovitost zájem a uvedla, že není solventní, žalovaný odmítal uznat, že by žalobkyně vůbec byla spoluvlastnicí a odmítal, že by měl prostředky na vyplacení vypořádacího podílu. V řízení bylo prokázáno, že obvyklá cena nemovitostí může dosahovat výše až 11 000 000 Kč, tedy vypořádací podíl dosahuje takové výše, že bez tvrzené dostatečné solventnosti nelze nemovitosti přikázat pouze jednomu z účastníků. Soud proto rozhodl podle § 1147 věty druhé o.z. a nařídil prodej nemovitosti s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastníky řízení rovným dílem, což odpovídá velikosti jejich spoluvlastnických podílů.11. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s nálezem ústavního soudu II. ÚS 572/2019 ze dne 12. 12. 2019 tak, že za situace, kdy všichni účastníci mají postavené žalobců a žalovaných (iudiciorum duplicium), účastníky nelze nutit k setrvání ve spoluvlastnictví a volba konkrétního způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví je na soudu a žádného ze spoluvlastníků tak nelze sankcionovat za to, že spoluvlastnictví má být zrušeno a on s tím z osobních důvodů nesouhlasí a fakticky nemá možnost dosáhnout jiného vypořádání, než dle zákonného pořadí. Soud v tomto konkrétním případě proto považoval jako spravedlivé, aby každý ze spoluvlastníků sám nesl své náklady řízení a neshledal zvláštní důvody pro to, aby rozhodl jinak, než že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. Podle § 2