14 C 138/2025-114 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 28 383,39 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11.8.2021 smlouvu o úvěru číslo , číslo úvěrové smlouvy, , jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 101 000 Kč na úvěrový účet žalovaného, a žalovaný se zavázal vrátil tyto peněžní prostředky v měsíčních anuitních splátkách po 3 069 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje 15.9.2021. K čerpání úvěru došlo bezhotovostně, a to po posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas, úvěr byl proto prohlášen za okamžitě splatný. Žalobkyně žalovaného upomínala, naposledy předžalobní výzvou před podáním žaloby.2. V projednávané věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je rumunský státní občan. Soud proto nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, jakož i otázku rozhodného práva, a dospěl k závěru, že se stal příslušným k projednání a rozhodnutí věci podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty, c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a), když smlouva o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem zveřejněná jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 1/1996 Sb., na projednávanou věc nedopadá. Pravomoc českého soudu vyplývá z čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I, a to s ohledem na místo sjednání a sjednané místo splnění závazku, které se nachází v členském státě EU, konkrétně na území České republiky. Následně soud zkoumal otázku rozhodného práva, přičemž na základě pravidel pro určení rozhodného práva stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dospěl k závěru, že rozhodným je právo české, neboť podle čl. 6 nařízení je rozhodným právem pro smluvní závazkové vztahy, které vznikají ze spotřebitelských smluv, právo země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. Vzhledem k tomu, že k žalovaný měl v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště na území České republiky, a žalobkyně provozuje svou činnost rovněž na území České republiky, je rozhodným právem právo české.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky označené důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:Z žádosti o poskytnutí úvěru (č.l. 38) vyplynulo, že žalovaný požádal o neúčelový úvěr/konsolidace ve výši 101 000 Kč se způsobem čerpání na účet žadatele, číslo účtu , č. účtu, , s rozložením splátek do 36měsíčních plateb. Ke své osobě uvedl, že je zaměstnán s měsíčním čistým příjmem 24 158 Kč s pravidelnými měsíčními výdaji bez splátek úvěrů ve výši 1 500 Kč a měsíčními výdaji na splátky úvěrů ve výši 2 662 Kč. Uvedl, že je ženatý, žije v tříčlenné domácnosti v nájemním bytě a zabezpečuje jedno nezaopatřené dítě. Dokument je formulářovým vzorem poskytovatele úvěru, v němž je mimo jiné uvedeno, že poskytovatel úvěru vychází při doložení příjmů z historie běžného účtu v ČSOB, je-li ze strany ČSOB vyžadováno.Z předsmluvních informací (č.l. 40-44) soud z hlediska osobních a majetkových poměrů žalovaného nezjistil ničeho, s výjimkou obecných informací o poskytovaném spotřebitelském úvěru.Z interních šetření poskytovatele úvěru (č.l. 44) a potvrzení o přechodném pobytu (č.l. 45) vyplynulo, že žalovaný je daňovým rezidentem v České republice a na území České republiky pobývá na základě povolení k přechodnému pobytu s tím, že doba platnosti pobytového oprávnění z důkazu nevyplynula.Z pracovní smlouvy ze dne 1.11.2018 (č.l. 46) soud zjistil, že žalovaný byl od 1.11.2018 zaměstnán na u společnosti , právnická osoba, na hlavní pracovní poměr na pozici technik inženýringu testování; pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, základní mzda ve výši 24 500 Kč měsíčně.Z interních šetření (č.l. 102107) soud zjistil, že byla zjišťována zadluženost žalovaného s tím, že žalovaný v době podání žádosti o úvěr byl úvěrově zatížen splátkami ve výši 2 662 Kč.Z úvěrové smlouvy č. , číslo úvěrové smlouvy, , včetně jejích příloh (obchodních podmínek spotřebitelských úvěrů, sazebníku pro fyzické osoby - občany), má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyně dne 11.8.2021 smlouvu o úvěru. Sjednáno bylo poskytnutí úvěru na účet žalovaného s úvěrovým rámcem 101 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 36 měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 069 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje dnem 15.9.2021 s tím, že poslední splátka ve výši 3 031 Kč bude uhrazena do 15.8.2024. Úvěr byl částečně sjednán jako účelový, a sice za účelem předčasného splacení všech peněžitých závazků na základě interních smluv ve výši 20 877,71 Kč, a částečně, ve zbylé části úvěru, jako neúčelový. V rámci smlouvy byly sjednány poplatky za upomínku/výzvu k uhrazení dlužné částky ve výši 300 Kč/500 Kč (čl. V smlouvy), pojištění nebylo v rámci smlouvy sjednáno (čl. VII smlouvy). Pevná úroková sazba byla sjednána ve výši 5,90 % ročně (čl. II smlouvy).Žalovaný dne 12.8.2021 čerpal částku 20 900,81 Kč a 80 099,19 Kč (prokázáno potvrzením o čerpání úvěru dne 12.8.2021, č.l. 56, 57).Z obratového výpisu z účtu za měsíc srpen 2021 vyplynulo, že na účtu žalovaného byly v měsíci srpen 2021 připsány dvě platby, a sice platba ze dne 11.8.2021 ve výši 21 918 Kč od zaměstnavatele žalovaného, a dne 12.8.2021 platba ve výši 80 099,19 Kč (čerpání úvěru), celkové výdaje činili částku 44 987,86 Kč.Ze sjetin historie k účtu , Anonymizováno, (konsolidační úvěr) soud zjistil, žalovaný uhradil za dobu trvání smluvního vztahu částku 83 454,78 Kč“.Dopisem ze dne 22.7.2024 včetně potvrzení o odeslání, prohlásila žalobkyně pohledávku za splatnou ke dni 20.7.2024 s odůvodněním, že žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 26.12.2023, 23.1.2024, 17.5.2024, 26.2.2024, 9.4.2025 (prokázáno výzvami, včetně potvrzení o odeslání, č.l. 81-93).5. Ohledně skutkového stavu soud dospěl k tomuto závěru: žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem až do výše 100 000 Kč. Sjednána byla základní roční úroková sazba ve výši 4,90 % ročně, 500 Kč poplatek za výzvu k plnění smluvních podmínek/splnění dluhu, pojištění schopnosti splácet úvěr 93 Kč měsíčně, sjednány byly úroky z prodlení. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 100 000 Kč dne 21.8.2019, který však řádně nesplácel. Žalovaný byl opakovaně upomínán, naposledy předžalobní výzvou k plnění.6. Na základě závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 18.11.2019 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, tj. ke dni 18.11.2019 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úv