14 C 152/2025-94 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31.5.2025 domáhala po žalovaném zaplacení 29 838,33 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18.11.2019 smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 50 000 Kč na úvěrový účet žalovaného číslo , č. účtu, , a žalovaný se zavázal vrátil tyto peněžní prostředky v měsíčních splátkách po 631 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, s tím, že úvěr měl být při řádném splácení splacen nejpozději do 15.11.2027 (od první splátky úvěru dne 15.12.2019). K čerpání úvěru došlo dne 18.11.2019, a to po posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, po doložení jeho příjmů a posouzení výdajů. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas, úvěr byl proto prohlášen za okamžitě splatný ke dni 15.7.2024. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 28 254,33 Kč, neuhrazených poplatků za upomínání ve výši 1 500 Kč (3x 500 Kč), neuhrazeného poplatku za pojištění úvěru ve výši 2x 42 Kč (za období od 14.2.2024 a 13.3.2024) a příslušenství tvořeného kapitalizovaným úvěrovým úrokem v částce 1 905,33 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem v částce 2 348,14 Kč, tedy příslušenství vyčíslené ode dne zesplatnění dluhu do podání žaloby (od 15.7.2024 do 31.5.2025), to vše spolu se sjednaným úrokem 4,90 % ročně z částky 28 254,33 Kč od 1.6.2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 838,33 Kč od 1.6.2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného upomínala, naposledy předžalobní výzvou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla řádně doručena, nevyjádřil, a po celou dobu řízení zůstal nečinný.3. Soud nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť v poměrech projednávané věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je slovenským státním občanem. Z obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný měl v době zahájení řízení bydliště na území České republiky, a to v obvodu nadepsaného soudu. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného.Následně soud zkoumal otázku rozhodného práva, přičemž na základě pravidel pro určení rozhodného práva stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dospěl k závěru, že rozhodným je právo české, neboť podle čl. 6 nařízení je rozhodným právem pro smluvní závazkové vztahy, které vznikají ze spotřebitelských smluv, právo země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. Vzhledem k tomu, že k žalovaný měl v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště na území České republiky, a žalobkyně provozuje svou činnost rovněž na území České republiky, je rozhodným právem právo české.4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky označené důkazy, z nichž učinil zejména následující skutková zjištění:Z žádosti o poskytnutí úvěru a interních dat k žádosti vyplynulo, že žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr za účelem nákupu motorového vozidla ve výši 50 000 Kč se způsobem čerpání na účet žadatele, číslo účtu , č. účtu, , s rozložením splátek do 96měsíčních plateb. Ke své osobě uvedl, že je zaměstnán s měsíčním čistým příjmem 21 952 Kč s pravidelnými měsíčními výdaji bez splátek úvěrů ve výši 2 000 Kč a měsíční výší splátek úvěru ve výši 1 409 Kč. Uvedl, že je svobodný bez vyživovací povinnosti, s bydlením zajištěným v nájemním bytě.Z interních šetření (CBCB informace, Internal) soud zjistil, že byla zjišťována zadluženost žalovaného s tím, že žalovaný v době podání žádosti o úvěr byl úvěrově zatížen, a to splátkovým kontraktem s jistinou ve výši 115 538 Kč a měsíční splátkou ve výši 1 409 Kč, u níž se dostal do prodlení se splácením v měsíci říjen 2019, a dále debetem na běžném účtu ze září 2019 ve výši 1 968 Kč a z října 2019 ve výši 2 027 Kč. K zadluženosti žalovaného bylo uvedeno „ok, bez negativních informací“ s tím, že byla zjišťována z transakcí žalovaného + CBCB.Z obratového výpisu z účtu za měsíc listopad 2019 vyplynulo, že žalovaný disponoval v měsíci listopad 2019 příjmem ze zaměstnání ve výši 23 593 Kč (platby označené jako mzda). Z výpisu vyplynulo rovněž to, že žalovaný dne 18.112019 čerpal částku 500 000 Kč (potvrzeno rovněž výpisem z účtu o čerpání úvěru). Z předloženého výpisu soud dále zjistil, že žalovaný v měsíci listopad 2019 uhradil nájemné ve výši 11 374 Kč, dluh na výživném K. Ahnelové (ročník 2011) ve výši 11 980 Kč, uhradil splátku spotřebitelského úvěru ve výši 1 140,85 Kč, 2 025,64 Kč, 1 502 Kč, čerpal úvěr ve výši 1 341, 37 Kč, 24, 99 Kč, 240,74 Kč a 16,46 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil -550,35 Kč a konečný, při čerpání úvěrů, částku 7 231,64 Kč.Ze sjetin transakcí (č.l. 74, 82, CEPR) soud zjistil, že se jedná o přehledy předepsaných poplatků bez bližšího určení jejich druhu; žádné další rozhodné informace pro věc, zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, z nich nevyplynuly.Z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, , ve znění dodatku včetně jejích příloh (sazebníku poplatků, obchodních podmínek spotřebitelských úvěrů, sazebníku, zvláštních pojistných podmínek) má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 18.11.2019 smlouvu o úvěru. Sjednáno bylo poskytnutí úvěru na účet žalovaného bez určení účelu, s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 631 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Sjednáno bylo rovněž pojištění úvěru, konkrétně varianta „pro práci – pojištění pro případ smrti nebo invalidity 3. stupně a pojištění pro případ ztráty příjmu“ s povinností platby měsíčního poplatku 42 Kč (čl. 1.8 smlouvy). Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 4,90 % ročně (čl. 1.5 smlouvy), sjednány byly rovněž úroky z prodlení z pohledávky po splatnosti, poplatky za správu úvěru a nedodržení smluvních podmínek (čl. 1.7 smlouvy). Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 31.7.2023 bylo sjednáno odložení anuitních splátek o dobu tří měsíců, s tím, že splácení opět začíná dnem 15.11.2023, počet měsíčních anuitních splátek v nezměněné výši se mění z 96 na 97 a den poslední splátky se mění z 15.11.2027 na 15.3.2027.Dopisem ze dne 17.7.2024 včetně potvrzení o odeslání, prohlásila žalobkyně pohledávku za splatnou ke dni 17.7.2024 s výzvou k úhradě do 24.7.2024 a s odůvodněním, že žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 25.2.2024, 3.3.2024, 24.3.2024, 29.4.2024, 30.4.2025 a předžalobní výzvou ze dne 30.4.2025 (prokázáno výzvami, včetně potvrzení o odeslání). Předžalobní výzva k plnění byla žalovanému doručena dne 15.5.2025 (informace o sledování zásilek).5. Ohledně skutkového stavu soud dospěl k tomuto závěru: žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem až do výše 50 000 Kč. Sjednána byla základní roční úroková sazba ve výši 4,90 % ročně, 500 Kč poplatek za výzvu k plnění smluvních podmínek/splnění dluhu, pojištění schopnosti splácet úvěr 42 Kč měsíčně, sjednány byly úroky z prodlení. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 50 000 Kč dne 18.11.2019, který však řádně nesplácel. Žalovaný byl opakovaně upomínán, naposledy předžalobní výzvou k plnění.6. Na základě závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 21.8.2019 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, tj. od 4.1.2019 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet s