15 C 151/2025-28 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 14 082,30 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpané částky, poplatky a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 32 998 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil částku 38 537 Kč. Žalobkyně požaduje mimo jistiny přiznat i náklady spojené s vymáháním v celkové výši 1 930 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 2 041 Kč, neboť se žalovaný do prodlení dostával opakovaně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s hrazením splátek, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka.2. K jednání, které se ve věci konalo dne , datum, se žalovaný nedostavil, neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednání bez její přítomnosti.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí:4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že se seznámil s Všeobecnými obchodními podmínkami a zavázal se je dodržovat (prokázáno smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně úvěrových podmínek). Žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila výši příjmu žalovaného a externí registry SOLUS, NRKI, MVCR, ISIR, CEE, JAP_PUJCKA (prokázáno kartou klienta, úvěrovou zprávou). Pro případ neuhrazení úvěru se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 500 Kč a dále náklady spojené s vymáháním (prokázáno smlouvou o úvěru a úvěrovými podmínkami). Smluvní strany se dále dohodly, že platby se započítávají v následujícím pořadí na poplatek za prodloužení doby splatnosti, na úhradu úvěru, na poplatek za poskytnutí úvěru, na smluvní pokutu (prokázáno smlouvou o úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, a to vždy k 20. den v kalendářním měsíci. Žalobkyně poskytla peněžní prostředky v celkové výši 32 998 Kč na účet žalovanému, žalovaný uhradil jen část dlužné částky a poté přestal splácet (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad úvěrů, výzvou před zesplatněním ze dne , datum, ). Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, bylo zjištěno, že došlo k ukončení smlouvy a k okamžité splatnosti celkového dluhu (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne , datum, včetně podacího archu). Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k plnění dne , datum, (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, včetně podacího archu).5. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit, se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Žalovaný sice ve věci reagoval popisem své tíživé sociální, osobní a finanční situace, ale námitku v předně uvedeném smyslu nevznesl, ani výkladem k tomu nelze podle obsahu podání dospět. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, kterou soud po právní stránce soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dle § 2395 a násl. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do