15 C 22/2026-35 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 600 Kč, a to pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy tedy předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku v celkové výši 16 600 Kč na účet uvedený ve smlouvě (dne , datum, částku 14 000 Kč, a dne , datum, částku 2 600 Kč), kterou se žalovaná zavázala vrátit do , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požadovala po žalované uhradit jistinu úvěru ve výši 13 971 Kč a smluvní úrok, který v době zesplatnění byl ve výši 1 950 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, rovněž jí bylo oznámeno postoupení pohledávky. Žalovaná však svůj dluh do dnešního dne nezaplatila.2. Žalovaná se jednání konaného dne , datum, nezúčastnila, k věci samé se nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání a z provedených důkazů má za prokázané následující skutečnosti.4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku v celkové 16 600 Kč, která byla zaslána na účet uvedený ve smlouvě ve dvou platbách, a to dne , datum, částku 14 000 Kč, a dne , datum, částku 2 600 Kč, což má soud prokázané ze smlouvy o úvěru, a obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně. Vyplacení částky má soud za prokázané z předloženého výpisu účtu žalované vedeného u , právnická osoba, ., i z výpisů odchozích plateb z běžného účtu vedeného , právnická osoba, . Poskytnutou částku se žalovaná zavázala splatit ve lhůtě do , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo prokázáno, že tímto , právnická osoba, jako postupitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaná byla vyzvána k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, .5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklé závazky tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 9 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.7. Žalobkyně v žalobě neuvedla relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem její právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalované, a k těm, která uvedla (CEE, ISIR, SOLUS, NRKI,…..), nepředložila žádné důkazy. Z toho důvodu byla žalobkyně před jednáním usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzvána (zejména) aby doplnila žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označila a předložila důkazy. Na tuto výzvu však žalobkyně adekvátně nereagovala.8. Z ustálené soudní praxe se dále podává, že „odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).9. Žalobkyně tak v řízení nesplnila svou povinnost tvrzení a důkazní o tom, že její právní předchůdce (poskytovatel úvěru) posoudil s odbornou péči úvěruschopnost žalované a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Z tvrzení žalobkyně vůbec nevyplývá, zda se předchůdce žalobkyně informoval, zda žalovaná např. splácí a v jaké výši další úvěry či zápůjčky, o výši jeho příjmů či výdajů. Žalobkyně se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí, ani tím, že nebyla poskytnuta částka vysoká, neboť žalobkyně musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje z veřejně dostupných rejstříků.10. K tomu soud ještě dodává, že žalobní strana svou nepřítomností zabránila soudu, aby jí u jednání poskytl potřebná poučení ve shora uvedeném smyslu; nemůže proto úspěšně namítat, že soudem prvního stupně o svých povinnostech poučena nebyla (viz JUDr. Ljubomír Drápal: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu in Právní rozhledy 5/2002).11. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalovaného nezkoumala dostatečně jeho úvěruschopnost. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má nárok na vrácení dosud nesplacené částky z poskytnuté částky ve výši 10 937 Kč (poskytnuta byla částka 16 600 Kč, žalovaná uhradila částku 5 663 Kč), a úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.). Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch ohledně částky 10 937 Kč, neúspěch ohledně částky 4 984 Kč, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 37,40 %. Jelikož advokát žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu náhrada této daně. Celkové náklady žalobkyně činí:- 800 Kč (zaplacený soudní poplatek),- Advokát žalobce učinil v řízení celkem 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), předžalobní upomínka (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu),o Mimosmluvní odměna za tyto úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 400 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 adv. tarifu v účinném znění).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a/ adv. tarifu v účinném znění).- 315 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Ze shora uvedených nákladů ve výši 2 615 Kč přiznal soud žalobkyni nárok na úhradu nákladů ve výši 37,40 % tj. 978 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve