15 C 293/2025-30 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy tedy předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 10 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě, kterou se žalovaný zavázal vrátit do , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit jistinu úvěru a smluvní úrok, který v době zesplatnění byl ve výši 4 167,98 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, rovněž mu bylo oznámeno postoupení pohledávky. Žalovaný však svůj dluh do dnešního dne nezaplatil.2. Žalovaný se jednání konaného dne , datum, nezúčastnil, k věci samé se nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání a z provedených důkazů má za prokázané následující skutečnosti.4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové 10 000 Kč, která byla zaslána na účet uvedený ve smlouvě, což má soud prokázané ze smlouvy o úvěru, a obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně. Vyplacení částky má soud za prokázané z předloženého výpisu z běžného účtu a sdělení , právnická osoba, . Poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit ve lhůtě do , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo prokázáno, že tímto , právnická osoba, jako postupitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, .5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklé závazky tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 9 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.7. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem její právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z toho důvodu byla žalobkyně před jednáním usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzvána (zejména) aby doplnila žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. Na tuto výzvu však žalobkyně nereagovala.8. Z ustálené soudní praxe se dále podává, že „odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).9. Žalobkyně tak v řízení nesplnila svou povinnost tvrzení a důkazní o tom, že její právní předchůdce (poskytovatel úvěru) posoudil s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Z tvrzení žalobkyně vůbec nevyplývá, zda se předchůdce žalobkyně informoval, zda žalovaný např. splácí a v jaké výši další úvěry či zápůjčky, o výši jeho příjmů či výdajů. Žalobkyně se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí, ani tím, že nebyla poskytnuta částka vysoká, neboť žalobkyně musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje z veřejně dostupných rejstříků.10. K tomu soud ještě dodává, že žalobní strana svou nepřítomností zabránila soudu, aby jí u jednání poskytl potřebná poučení ve shora uvedeném smyslu; nemůže proto úspěšně namítat, že soudem prvního stupně o svých povinnostech poučena nebyla (viz JUDr. Ljubomír Drápal: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu in Právní rozhledy 5/2002).11. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalovaného nezkoumala dostatečně jeho úvěruschopnost. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.). Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch ohledně částky 10 000 Kč, neúspěch ohledně částky 4 167,98 Kč, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 41,20%. Jelikož advokát žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu náhrada této daně. Celkové náklady žalobkyně činí:- 800 Kč (zaplacený soudní poplatek),- Advokát žalobce učinil v řízení celkem 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), předžalobní upomínka (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu),o Mimosmluvní odměna za tyto úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 400 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 adv. tarifu v účinném znění).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a/ adv. tarifu v účinném znění).- 315 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Ze shora uvedených nákladů ve výši 2 615 Kč přiznal soud žalobkyni nárok na úhradu nákladů ve výši 41,20 % tj. 1 077,40 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.