5 C 82/2021-48 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum] a doplněn podáním ze dne [datum] (č. l. 11 spisu), se domáhal žalobce na žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9 %, z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9 %, z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9 %, z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 %, z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 %, z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně. Konstatoval, že je vlastníkem nemovitosti na adrese [adresa], která zanikla k [datum]. Měsíční nájemné dle smlouvy činilo [částka] a náklady na služby spojené s užíváním bytu [částka]. Celková měsíční částka k úhradě činila [částka]. Žalovaná se s nezaplacením svých závazků odvolávala na soudní spor o nemovitosti vedený u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. [spisová značka], kde však již bylo pravomocně rozhodnuto, že nemovitosti jsou ve vlastnictví žalobce. Přesto žalovaná dosud ničeho neuhradila, a to i přes předžalobní výzvu datovanou [datum]. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti němuž v zákonné lhůtě podala žalovaná odpor s následným vyjádřením. Konstatovala, že u služeb žalobce nedoložil, kolik za ně ve skutečnosti hradil, proto činí částky uvedené ve smlouvě spornými. Vůči žalobnímu nároku uplatnila svoji pohledávku na náhradu nemajetkové újmy. Konstatovala, že v době, kdy spolu účastníci řízení bydleli, se žalobce vůči ní dopouštěl protiprávního jednání ve formě sprostých nadávek, výsměchu, ponižování a výhrůžek, kdy toto jednání zachycují nahrávky. Zmíněné nahrávky však soud ve věci [spisová značka] k důkazu neprovedl, kdy bylo vedeno řízení o určení vlastnictví k nemovité věci žalované. Žalobce proto svým protiprávním jednáním zasáhl do práv žalované na její důstojnost, zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, stejně tak jako na její vážnost, čest a soukromí. Výše nemajetkové újmy v penězích tím způsobené žalovaná odhaduje na částku [částka]. V rozsahu uplatněného žalobního nároku ji vůči žalovanému tímto započítává, a to jako obranu ve smyslu § 98 o. s. ř. Podáním odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu byl tento zrušen dle § 174 odst. 2 za užití § 174a odst. 3 o. s. ř. Soud ve věci proto nařídil jednání, v jehož rámci účastníci učinili nesporným, že mezi nimi byla uzavřena nájemní smlouva, a že žalovaný učinil výpověď z nájmu datovanou [datum], která byla doručena žalované. Nájemní smlouva byla uzavřena dne [datum] mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem, předmětem nájmu byl byt o velikosti [výměra] první kategorie sestávající se z 5 pokojů a sociálního zařízení, nacházející se v rodinném domu [adresa] postaveném na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce], zapsaném na [list vlastnictví], [anonymizováno] úřadem [obec] (dále jen předmětný byt). Nájem byl sjednán od [datum] na dobu neurčitou, nájemné činilo [částka] měsíčně a zálohy na služby v součtu [částka] měsíčně, když nájemné i zálohy měly být splatné k 15. dni v měsíci, ke kterému se platba vztahuje. Z informace o pozemku bylo prokázáno, že pozemek p. č. st. [číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce], jehož součástí je stavba – budova s [adresa], rodinný dům, je ve výlučném vlastnictví žalobce. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla uzavřena nájemní smlouva dle § [číslo], § 2235 a následující o. z., jejímž předmětem byl byt, tak jak jej vymezuje § 2236 odst. 1 o. z. Nájemní smlouva měla písemnou formu, jak to vyžaduje ustanovení § 2237 o. z. Smluvní strany sjednaly nájemné pevnou částkou [částka] v souladu s § 2246 odst. 1 o. z. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaná jako nájemce platí žalobci jako pronajímateli nájemné společně se zálohami na služby spojenými s užíváním bytu, a to vždy k 15. dni v měsíci, ke kterému se platba vztahuje (soulad s § 2251 odst. 1 o. z.). Dle nájemní smlouvy se žalovaná zavázala platit žalobci z titulu nájemného a záloh částku [částka] měsíčně, když tohoto svého závazku za období od října [rok] do [datum], tedy po dobu 7 měsíců (jak upřesnil na soudním jednání žalobce), nedostála. Soud proto shledal žalobu důvodnou, proto jí vyhověl, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno, když za 7 shora specifikovaných měsíců dlužné nájemné a zálohy na služby činí částku [částka]. Součástí žalobou uplatněné částky byl též úrok z prodlení z jednotlivých měsíčních plateb nájemného a záloh, který má oporu v ustanovení § 1968, § 1970 o. z. a jeho výše požadovaná žalobcem v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., když dnem po splatnosti peněžitého plnění, tj. 16. dne příslušného měsíce, za něž platby měly být poskytnuty, se ocitla žalovaná v prodlení s jejich úhradami. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu nebylo vyúčtování skutečně spotřebovaných služeb žalovanou, ale zálohy na ně, argumentace žalované, že žalobce nedoložil, kolik za ně skutečně hradil, byla lichá. Žalobce tvrdil, že nájemní smlouva zanikla na základě výpovědi ze dne [datum], předložil k důkazu výpověď z uvedeného data, kterou žalovaná obdržela, jak sama potvrdila na soudním jednání a reagovala na ni dopisem až ze dne [datum]. Soud má za to, že pro posouzení nároku žalobce na úhradu nájemného a záloh požadovaných od [anonymizováno] [rok] do [datum] je bezpředmětné zabývat se tím, k jakému datu nájem skončil, neboť je zřejmé, že před datem [datum] skončit nemohl, tedy do té doby trval, a proto nárok žalobce na nájemné a zálohy byl dán. Pokud by nájem skončil výpovědí ze dne [datum], bez výpovědní doby, a to jak má na mysli § 2291 odst. 1 o. z., pak nájem končí dnem, kdy výpověď došla nájemci – žalované, což před datem [datum] logicky nemohlo být. Bylo proto nadbytečné zjišťovat, jaký den se výpověď dostala do dispoziční sféry adresáta – žalované, aby mohla přivodit zamýšlený následek, tedy skončení nájmu. [příjmení] žalované spočívala v tom, že má vůči žalobci pohledávku ve výši [částka] z titulu náhrady nemajetkové újmy podle § 2956 a následující o. z., kdy žalobce se vůči ní dopouštěl protiprávního jednání ve formě sprostých nadávek, výsměchu, ponižování a výhrůžek, což mělo negativní dopad na její zdraví, psychiku. Podáním ze dne [datum] v rozsahu žalobního nároku ji vůči žalobci započetla, a to jako obranu dle § 98 druhá věta o. s. ř., domáhala se proto zamítnutí žaloby. V této souvislosti soud uvádí, že mají-li věřitel a dlužník vůči sobě navzájem pohledávky, jejichž plnění je téhož druhu (tj. zde peněžité), mohou přivodit jejich zánik započtením dle § 1982 a následující o. z. V daném případě však námitka započtení vznesená žalovanou dle § 98 věta druhá o. s. ř. by představovala provádění rozsáhlého dokazování ke zjišťování nejen samotné existence pohledávky (s tím spojena problematičnost zjišťování skutkových podkladů jejího vzniku), ale i její výše. Toto dokazování by nepřiměřeně prodlužovalo řízení o pohledávce uplatněné žalobou. V této souvislosti lze uvést, že jednostranně nelze započítat ani pohledávky nejisté nebo neurčité, neboť započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností a následných sporů. Likvidní je pohledávka, kterou lze co do základu i výše snadno prokázat (zjistit), resp. pohledávka, o níž není rozumných pochyb (v této souvislosti lze zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017). Soud proto uzavřel, že pohledávka žalované je nekompenzabilní pro její nejistotu a neurčitost ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., proto obrana žalované spočívající v námitce započtení vznesená dle § 98 věta druhá o. s. ř. nebyla shledána důvodnou. V této souvislosti soud uvádí, že v tomto směru při svém rozhodování vycházel též z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 31 Cdo 684/2020. Pro úplnost uvádí, aby jeho rozhodnutí bylo předvídatelné, že účastníci byli na jednání se shora prezentovaným právním názorem seznámeni. Vzhledem ke shora prezentovanému názoru ohledně nekompenzabilní pohledávky žalované vůči pohledávce žalobce žalobou uplatněné byly zamítnuty důkazní návrhy žalované vztahující se k prokázání existence a výše nemajetkové újmy, a to CD nosiči a přípisy ze spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], [anonymizováno] zprávou ze dne [datum] i znaleckým posudkem. Žalovaná dále argumentovala tím, že měla uzavřenou s žalobcem smlouvu o důchodu, která je však neplatná, jak ostatně uvedl i Okresní soud v Klatovech ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] (právní moc [datum rozhodnutí]). I přesto, že byla žalovaná toho názoru, že smlouva o důchodu je neplatná, přesto tvrdila, že na jejím základě jí měl žalobce plnit [částka] měsíčně a pokud tak nečinil, vytvořil tím protiprávní vztah. Soud se s touto argumentací žalované neztotožnil, neboť z neplatného právního jedná