8 C 215/2021-47 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se na základě smlouvy o postoupení pohledávek stala věřitelem žalované pohledávky, která vůči žalovanému původně vznikla společnosti [právnická osoba], jež se žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jejích webových stránek uzavřela smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný však svůj smluvní závazek neuhradil řádně a včas, když ke dni podání žalobního návrhu na svůj dluh neuhradil žádnou částku. Žalovaný tak dluží žalobkyni celkovou částku ve výši [částka], která je tvořena pouze nesplacenou jistinou úvěru. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru (fakticky se však jednalo o smlouvu o zápůjčce), uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] na straně jedné a žalovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši [částka], a to na specifikovaný bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 30 dnů. Nedílnou součástí smlouvy byly předložené všeobecné obchodní podmínky. Před samotným uzavřením smlouvy pak žalovaný měl k dispozici i příslušný formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru se základními údaji o parametrech poskytovaného krátkodobého bezúčelového spotřebitelského úvěru, přičemž bylo zcela pouze na jeho svobodném uvážení, zda o poskytnutí takového úvěru požádá či nikoliv. Žalobkyně pak v řízení prokázala i skutečnost, že dne [datum] byla sjednaná částka ve výši [částka] poukázána na bankovní účet žalovaného, specifikovaný v úvěrové smlouvě. Žalovaný však z titulu uzavřené smlouvy žalobkyni ani její právní předchůdkyni nezaplatil žádnou částku, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. V řízení pak byla předloženými listinami prokázána aktivní legitimace stávající žalobkyně, na niž byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky pak bylo žalovanému oznámeno předloženým podáním právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]. Provedenými důkazy tedy bylo v řízení prokázáno, že na základě uzavřené smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku [částka] Smlouva přitom byla uzavřena v souladu s § 1820 a násl. o. z. distančním způsobem bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Vzhledem k tomu, že žalovaný z titulu uzavřené smlouvy nezaplatil žalobkyni vůbec žádnou částku, bylo podané žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši [částka], a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru, tj. od [datum], do zaplacení. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro úhradu celkové přiznané částky byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal žalobkyni, jež měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení v celkové částce [částka], sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], ze 3 úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce [částka] (3 x [částka]), ze 3 režijních paušálů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši [částka], tj. [částka], neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Soud přitom přistoupil k užití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. z toho důvodu, že žaloba byla podána po [datum], jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá např. ze spisu zdejšího soudu, vedeného pod spisovou značkou EPR [číslo], a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje [částka]. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.